Žádné jiné město se nemůže chlubit přístavem ze sopečného kráteru, jen Ischia Porto. Přitom až do roku 1853 to bylo jen klidné kráterové jezero, pak se bourbonský král Ferdinand II. rozhodl, že by z něj byl skvělý přístav. Kráter byl prohlouben o osm metrů, proražen až do moře a po pouhém roce slavnostně otevřen velkolepým ceremoniálem a za přítomnosti celého dvora. To byla Ischia oblíbeným letním útočištěm královské rodiny, přístav znamenal začátek rozmachu cestovního ruchu.
S celkem 170 termálními a léčivými prameny se má ostrov Ischia rozhodně čím chlubit. Ostatně Ischia nenesla jméno Villa de' Bagni neboli místo lázní náhodou. Některé prameny jsou stále volně přístupné a prostě vyvěrají ze skály. Jiné jsou dnes součástí přírodních, lázeňských nebo tématických parků.
Bublající ostrov
Důkazy sopečné činnosti jsou vidět téměř na každém kroku, především v podobě horkých termálních pramenů, přírodních vývěr horké páry, horkých písků a přírodních saun. Zejména v chladnějším období může být koupel v termálních lázních skvělým požitkem, četné termální lázně nabízejí kombinaci římské sauny, bazénů s termální nebo mořskou vodou, místy jsou koupelím vyhrazeny i celé části pláží.
Jsou nejen příjemné, ale i zdraví prospěšné, zvlášť při onemocněních pohybového aparátu, dýchacích cest, gynekologických a kožních onemocněních. V 18. a 19. století patřil pobyt na ostrově Ischia téměř k povinnosti evropské aristokracie. Módní život byl otřesen velkým zemětřesením na konci 19. století, ale ostrov se z následků dokázal vzpamatovat. K nejznámějším termálním parkům na ostrově patří Negombo, Poseidononovy zahrady, Casamicciola Terme, Baia Sorgento nebo Tropical Park.
Aragonský hrad
Castello Aragonese se při příjezdu na ostrov rozhodně nedá přehlédnout. Jako hrad z pohádky stojí na skalnatém výběžku, spojeném s pevninou pouze mostem. Za jeho zdmi nacházelo kdysi, třeba při pirátských útocích, útočiště veškeré obyvatelstvo Ischie. Když útoků v polovině 16. století ubylo, lidé se odvážili opustit ochranné zdi Castello Aragonese a vznikla dnešní čtvrť Ponte. Hrad, který je od roku 1912 v soukromém vlastnictví, je možné navštívit denně od 9 hodin do západu slunce.
Mote Epomeo
Nejvyšší horou ostrova je Monte Epomeo se 789 metry. Mote Epomeo není sopka, ale kus sopečného nánosu vyzvednutého z moře, který má nazelenalou barvu. Výstup se vyplatí, bude odměněn nádherným výhledem na celý ostrov, jen je dobré přibalit si další vrstvu, protože i v létě může být na vrcholu chladno. Na úpatí hory se pěstuje lahodné víno.
Krásné pohledy na Ischii najdete ve videu.
Forio
Pod kaštanovými lesy na úpatí Monte Epomeo leží Forio, druhé největší město ostrova, zabírá téměř celé západní pobřeží. V přístavním městě stojí za vidění zejména okouzlující historické centrum a poutní kostel Santa Maria del Soccorso, který zvlášť působivý při západu slunce. V 50. letech bylo místo krátce oblíbenou uměleckou kolonií a dodnes si zachovalo své osobité kouzlo.
Zahrady Ravino & La Mortella
Na západě a severozápadě ostrova jsou dva kvetoucí klenoty ostrova. Zatímco zahrada Giardini Ravino má jednu z nejkrásnějších sbírek sukulentů a zavede vás do říše kaktusů, Giardini La Mortella okouzlí tropickou květinovou nádherou, kterou nikde jinde na ostrově nenajdete. Dokonce se o ní říká, že je jednou z nejkrásnějších zahrad v celé Itálii. Byl to skladatel William Walton, jež na konci 40. let 20. století přeměnil bývalý lom na opravdovou symfonii zeleně, ve které se na jaře a na podzim o víkendech konají koncerty.
Sant'Angelo
Návštěva rybářské vesničky Sant'Angelo je trošku jako cesta časem. Ten se zde jak se zdá zastavil. Silnička končí nad obcí a dál musí všichni pěšky. Zavazadla a náklady se po staru vozí vozíčkem. Všechny schody a uličky vedou na přístavním náměstí, kde si budete připadat jak v romantickém filmu.
Pláže
Samozřejmě lze na ostrově i jen tak odpočívat na pláži. Pláže a malé zátoky jsou podél celého pobřeží ostrova, takže i v hlavní sezóně je možné najít osamělé místo na opalování a koupání. Obzvláště krásné jsou pak pláže Spiaggia Libera Baia di San Montano, Spiaggia di San Francesco, Spiaggia di Citara či Spiaggia Degli Inglesi.