Pokud jste z domova zvyklí na pevně dané ceny, může vám smlouvání připadat jako nedůstojné handrkování. A pokud z principu neradi nakupujete, tak smlouvání je proces, který to celé jen zbytečně nepříjemně prodlouží.

Turista je chodící peněženka

Z pohledu místních je turista bohatý už z pouhého principu, že vůbec dorazil. Že měl na letenku, která stála třeba polovinu tamního ročního příjmu těch příjmově nejchudších obyvatel. Běžný trhovec ve Vietnamu si nenašetří tolik, aby mohl vyrazit každý rok do exotiky, třeba do pro něj exotického Česka. V roce 2021 byl průměrný plat ve Vietnamu 148 dolarů, tedy v přepočtu na současný kurs zhruba 3 443 korun.

Každý, kdo ví, kolik stojí současná letenka do Vietnamu, ví, že jen pouhá letenka přesahuje myslitelný rozpočet průměrného Vietnamce. Pokud si dopřejete trochu luxusu, tak jediná noc v hotelu může stát tolik, kolik místní vydělají za měsíc. Proto z jejich úhlu pohledu je opravdu bílý turista boháč a je „spravedlivé“, aby se rozdělil. Proto jsou v turistických zónách (ale to platí i pro nesmlouvající Prahu) ceny nehorázně natažené. Zvláště markantní je to v některých zemích Afriky a Asie, kde například vstupy do národních parků jsou třeba desetinásobně vyšší pro cizince, než pro místní.

Základní berlička: vy můžete koupit, oni musí prodat

Když už se pustíte do smlouvání, uvědomte si, že je to hra, nikoliv souboj. Nemusíte vyhrát za každou cenu, nemusíte nakoupit. „Můj oblíbený argument je, že možná, ale opravdu možná, bych si danou věc koupil, ale rozhodně ji nemusím mít. A mám to tak v hlavě i nastavené. Platí to dokonce i u jídla, které mít musím, protože pokud nakupuju na tržišti a trhovec se mi snaží vnutit „nastřelené“ ceny, můžu jít o stánek dál. Co by se stalo, kdybyste daný suvenýr nekoupili? Ve skutečnosti nic. Byli byste ve stejné situaci, jako kdybyste na krámek vůbec nenarazili.

Zatímco vy koupit můžete, oni prodat musí, je to jejich denní chleba. Nehádejte se, buďte milí, klidně se nechte pozvat na čaj (je to jejich iniciativa a trik, jak si vás zavázat). Nakoupit není vaše povinnost ani poté, co vám čaj nabídnou, . Pokud z vás bude poznat, že si jste vědomi reálné ceny a normálně se pobavíte, tak i když nenakoupíte, rozejdete se v srdečném duchu. Přístup „ty trhovče se mi snažíš vnutit předražené zboží“ nikdy nevede k dobrým koncům. Dokonce se po nákupu můžete cítit zneužitě a okradeně. Takže ještě jednou: jste to vy, kdo rozhoduje o tom, zdali nakoupí. A vůbec nemá smysl stlačit cenu níž, než je v místě obvyklé

Podívejte se na pouliční trh v Kambodži.

Zdroj: Youtube

Cena je pevná. Ta vaše

Pokud danou věc opravdu chcete, stanovte si v hlavě maximální cenu, za kterou jste ochotni věc koupit. Na tenhle princip jsem přišel vlastně náhodou. Při posledním nákupu v indickém Dillí jsem měl poslední dvacetidolarovku a náhodou jsem se ocitl v obchodě s krásnými koženými věcmi. Zaujaly mě nádherné dětské bačkůrky, které by se mi líbily pro mé děti. Jenže za ně chtěl 100 dolarů.

Oběma nám bylo jasné, že cena je vysoká a určená buď k jednání, nebo k tomu, pokud bych nebyl vyjednávání schopný, aby na mě nehorázně vydělal. Férově jsem řekl, že bych je rád koupil a dám mu všechny peníze, které mám, tedy 20 dolarů. Usmál se a drobně cenu snížil. Jenže já pořád tvrdil, že za pár hodin odlétám a víc opravdu nemám. Takže 20 dolarů nebo nic. Papučky slouží dětským návštěvám dodnes, ti moji miláčci už z nich dávno vyrostli.

Zjistěte lokální ceny

Je dobré vědět, za jaké ceny kupují místní věci denní potřeby, hygienu, potraviny. Informace se dají najít na internetu, ale místně se mohou lišit. Vyplatí se promluvit si s někým, kdo se s vámi domluví, a na takové věci se zeptat. Pak se vám nestane, že koupíte něco třeba desetinásobně dráž. To ale většinou neplatí o suvenýrech, protože ty místní nekupují. A lokální ceny nejsu ty, které jsou u zboží v turistických resortech. A pokud náhodou zaplatíte na ulici o něco víc vědomě, jde o charitu zabalenou do důstojnosti.

Naučte se místní číslovky

Na trzích, kde se používají jiné než arabské číslovky, je dobré se je naučit (máte je třeba na bankovkách). Občas to s předražením zkusí jen proto, že se domnívají, že si ceny prostě nepřečtete. A mohou mít pravdu.

A pokud smlouvat nechcete, nakupujte v supermarketech. Tam bývávají ceny pevné. Ale věřte, že smlouvání nemusí být trauma. Mnohdy jsem se během smlouvacího rituálu dozvěděl o obyčejném životě v zemi víc, než jsem se dočetl z papírového průvodce. Třeba o kolik jsou rajčata levnější na vedlejším trhu a jak poznat pravé hedvábí od padělků (měl jsem v plánu přivézt domů hedvábný šátek) i s praktickou ukázkou.

Rada na závěr

Nebuďte nafoukaní. I chudý trhovec je člověk se svou důstojností. Rozejděte se jako přátelé i když nenakoupíte. To, že jste bohatší, mnohdy výrazně, z vás nedělá lepšího ani chytřejšího člověka. Dost možná, že být v jeho situaci, tak si neporadíme.

Související články