Tohle je vůbec zajímavá oblast. Začíná to Prokopským údolím, pak jsou Barrandovské skály, Čertova strouha, která se zařezává do kopce nad Malou Chuchlí, pokračuje to Radotínským údolím, Cikánkou atd. Kdysi tady byl jeden lom vedle druhého. Hlavně vápencové, dolomitové doly. Dodnes tu funguje například lom Hvížďalka mezi Kosoří, Zadní Kopaninou a Lochkovem.
Samozřejmě, že i Pacoldova vápenka u potoka Vrutice měla svůj dolomitový lom pod Homolkou, jehož pozůstatky se dnes nacházejí 200 m na sever přes silničku, která se klikatí údolím až do Slivence.
Nejlepší výhledy
Ale pojďme už ke krásné památce. Nejlepší pohled či výhled na ni je ze dvou míst. To první je hned tam, kde modrá značka překračuje silničku a směřuje vzhůru prudkým kopcem do Slivence. Jste přímo u tohoto bývalého průmyslového areálu a můžete obdivovat důmyslnou konstrukci - dvě spojené dvojité pece, z nichž ční dohromady čtyři komíny (dva a dva z každé pece).
Ale máme pro vás ještě jeden krásný výhled, který už není tak lehce přístupný, avšak určitě stojí za trochu námahy - vyhlídka Homolka. Dostanete se k ní nejlépe z uličky Pod Akáty, jedné z posledních, jimiž končí Velká Chuchle.
Ulička se žlutou turistickou značkou přechází v lesní cestu, která končí až vysoko na kopci u barokního Kostela sv. Jana Nepomuckého. Když ale na jejím začátku minete po pravici poslední domy, asi 200 m za pravotočivou zatáčkou přijde asfaltová odbočka vlevo do kopce. Za 500 m narazíte na další asfaltovou cestu, po níž se dáte prudce vlevo. Po cca 120 m přijde malá odbočka do divočiny. Zem mezi křovisky tu bude rozrytá prasaty, ale nedejte se, držte se vpravo a nakonec po dvou, třech minutách dojdete k vyhlídce Homolka. Právě odtud je nádherný výhled do Chuchelského údolí i na Pacoldovu vápenku.
Pecoldova vápenka okem dronu.
Důmyslný Pacoldův patent
A teď, jak vlastně ona technická památka vznikla a fungovala. Postavil ji díky okolním vápencovým lomům profesor České techniky v Praze Jiří Pacold (1834 - 1907) před rokem 1880. Patřil tehdy k významným stavitelům, dokonce pomáhal po požáru i s obnovou Národního divadla, kde působil jako přísný stavební dozor. Nakonec byl s poctou pohřben na Vyšehradském hřbitově. Jak se dočteme v análech, jeho důmyslný patent zjednodušil zpracování jakéhokoliv vápence – hlavní výhoda prostě spočívala v tom, že se nemusel pracně ručně třídit.
Zajímavým detailem je, že vápenec byl přepravován z lomu ruční kolejovou drážkou o rozchodu 450 mm a do pecí ho pak zavážely výtahy. Provoz fungoval někdy do začátku 1. světové války. Pak byl sice znovu obnoven v roce 1935, jenže už to nebylo nadlouho. Všechno skončilo po třech letech a vápenec z této lokality dál zpracovávali ve vzdálenější kruhové vápence Barta a Tichý v Hlubočepích.
Byli tam i filmaři
Za socialismu převzal areál stát, ale jak už to tehdy bývalo, začala vápenka chátrat. Příliš nepomohlo, ani když byla v roce 1966 zásluhou Národního technického muzea prohlášena za technickou památku - podobných dvojitých šachtových pecí bylo totiž postaveno velmi málo.
Koncem 70. let přešla vápenka do majetku Prahy 5 a málem byl její provoz znovu obnoven. Existoval plán na výrob u speciální struktury pro rekonstrukce historických objektů. To se však nakonec neuskutečnilo.
Areál byl ve druhé polovině 20. století využíván i filmaři, kteří zde natáčeli komedie a detektivky, například film ´Přísně tajné premiéry´ režiséra Martina Friče. Po revoluci památku vrátili v restituci jednomu z potomků původního majitele, Vladimíru Jahnovi, který ji nechal v roce 2004 opravit, aby dál nechátrala. Dnes je coby unikátní technická stavba chráněna jako kulturní památka České republiky a obdivována odbornou i laickou veřejností.
