I teď na podzim se dají obdivovat venkovní prostory, třeba zajímavé jehličnany včetně největších stromů světa, známých metasekvojí čínských nebo balzámových jedlí, tak tentokrát se vydejme do tropických skleníků hned tří botanických zahrad.
Teplice
Teplice v Čechách jsou lázeňským městem a o zdejší botanické zahradě se moc neví. A to je chyba Zdejší skleníky zaujímají plochu 2 700 m čtverečních a místy si opravdu budete připadat jako ve skutečných tropech. A to nejen proto, že v nich je teplo i v zimě, ale pro opravdu hustý porost a z reproduktoru pouštěné zvuky ptáků. Nebo si můžete dopřát skleníkového audioprůvodce.
„Naším cílem je vytvořit nejen moderní botanickou zahradu na úrovni 21. století, ale zejména místo, kam se budete rádi vracet a trávit zde svůj volný čas. Buďte s námi u toho!“ To hlásají na svých stránkách zdejší zahradníci a botanici. Povedlo se jim to. Byť tropy pokrývají pouze 2 % celého zemského povrchu, jsou známy svou extrémně bohatou diverzitou. Tady se na ni dokonce můžete podívat shora, protože lávka vede do korun palem. Obohacující jsou takové detaily, jako malá expozice vzniku hnědého uhlí. Přece jen jsme v severních Čechách, které je jeho těžbou pro elektrárny proslulé. Osobně jsem byl zdejší botanickou, kterou jsem navštívil po mnoha letech, velmi příjemně překvapený. Ostatně podívejte se na video.
Každá botanická má nějaká zvířata jako doplněk. Často to bývají akvária, ptáci nebo želvy. Tady kromě nic můžete obdivovat úžasné gekony felsumy madagaskarské.
Zahradu najdete na adrese Josefa Suka 1388/18 kousek stranou od lázeňského centra, ale rozhodně ne na periferii. Docházková vzdálenost z centra nebo od nádraží je maximálně půl hodiny a to i když se budete loudat. Vstupné je rovná stokoruna, karty berou.
Olomouc
Přestože Olomouc je proslulá pořádáním akce s názvem Flora Olomouc, zaměřme se opět jen na zdejší skleníky botanické zahrady. Jejich 3 000 metrů čtverečních nabízí skvělý tip na víkendový výlet i v době, kdy počasí nepřeje toulání po venku.
Za mě jednoznačně vede kaktusový skleník, který má na délku 73 metrů a na šířku dvacet. Ostatně zdejší Echinocactus grusonii patří k největším v Evropě. Prý dokonce některé z kaktusů rodu Astrophytum pochází ze sbírek slavného českého cestovatele Alberto Vojtěcha Friče. Široké chodníčky mají nejen pro fotografa jedno podstatné plus. Když se skloníte či dřepnete k zemi, abyste si udělali pěkný detail, nevrazíte si do zadku ostny z druhů rostoucí na druh straně cestičky. Pokud chcete vidět i největší leknín světa, tak máte šanci. Listy nepřehlédnete, mají kolem dvou metrů, zato kdybyste ho viděli kvést, tak máte extrémní štěstí. Bílý květ se objeví jen na pár hodin. Zatímco v Teplicích mají felsumy, v Olomouci mají kajmana. Otevřeno mají celoročně a vstupné je pouhých 90 korun, a najdete je ve Smetanových sadech.
Praha
V Praze je několik botanických zahrad, přičemž Botanická zahrada hlavního města Prahy je největší a nejznámější. Aktuálně nabízí třeba komentované noční prohlídky. Její skleník Fata Morgana je bez přehánění skvost evropského měřítka. Jde vlastně o tři propojené skleníky a dokonce z jednoho do druhého jde podzemním tunelem, kde můžete obdivovat tropické jezero a ryby „ze dna“. Skrz vodní sloupec se extrémně špatně fotí, ale zážitek je to úžasný. Ovšem podívejme se do jiného z pražských skleníků. Ty jsou v botanická zahradě, která spadá pod Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy. Najdete ji na adrese Na Slupi 16, jednu stanici tramvaje od (stanice se jmenuje Botanická zahrada) kousek od Karlova náměstí. Vstupné je rovná stokoruna, ale platit můžete jen hotově.
„Skleníky prošly v letech 1997–2000 kompletní rekonstrukcí, která zvětšila jejich plochu na 2000 m čtverečních, z toho vlastní expoziční plocha činí 1 600 m čtverečních, zbytek představuje pěstební skleníky a technické zázemí. Rozdělují se na tropickou a subtropickou část,“ informují webovky botanické zahrady. Jelikož známe naši příchylnost pro rostliny, už dopředu jsme si s partnerkou Světlanou řekli, že tentokrát nebudeme už nic kupovat. Odešli jsme s krásně předpěstovaným kávovníkem (Coffea canephora), který běžný milovník kávy zná jako robustu. Od té doby nám nádherně prospívá a zdobí běžný panelákový byt.
„Tady se zdržím,“ hlásil jsem okamžitě poté, co jsem vešel mezi do suchého subtropického skleníku. Velké chlupaté květy smrdutky Stapelia hirsuta (opravdu smrdí po zkaženém mase) stály za fotku. Tedy za několik fotek. A to jsem v danou chvíli netušil, co mě čeká v kaktusářské části. Za velký bonus oproti botanické zahradě v Troji považuju fakt, že mi nikdo nebránil focení se stativem. Další plus je mnohem menší návštěvnost. Prostě se netlačíte s davem. A v klidu si můžete fotit, třeba cykas indický (Cycas circinalis), jehož stáří překročilo, staré přes 150 let. Skleník Na Slupi není taková „bomba“ jako trojská Fata Morgana.
