Gustav Ginzel
Podle vyprávění původního majitele byla jeho chalupa v době, kdy ji koupil od československých orgánů zavezená hnojem a určená k likvidaci. Dobrodruh a horolezec Gustav Ginzel chalupu vyčistil, hnůj prodal. Tím se mu cena chalupy, jež byla i s daní stanovena na 345 korun, zaplatila. Horal Ginzel zemřel roku 2008 v Německu, ale už předtím přežil svou smrt. Československé orgány mu nepovolily v roce 1970 vycestovat s horolezeckou výpravou na peruánský Huascarán, a tím mu zachránily život.
Z výpravy, kterou zavalila zemní lavina, totiž nikdo nepřežil. Jednou z životních radostí Gusty Ginzela bylo vzpomínání a razítkování všech předmětů, které jste si u něj koupili. Mapy, pohlednice... Z Hnojového domu na Jizerce, kam za ním jezdili trampové, horolezci a dobrodruzi, se stalo živoucí muzeum, kde hlavním exponátem byl sám jeho majitel.
Soptící Bukovka
„Jako jediný jsem viděl sopku Bukovec soptit. A vyfotil jsem to,“ řekl před lety Gusta Ginzel autorovi těchto řádků u fotografie Bukové hory. Na snímku byla Buková hora s mrakem v pozadí, kompozičně nasnímaná tak, že to skutečně vypadalo, jako kdyby bílý oblak šel rovnou z vrcholu hory. Jde sice o sopku, jenže ta už je desítky milionů let vyhaslá. Samotný Bukovec je zmiňován už v latinsky psaném přírodovědném díle z pera Caspara von Schwenckfelda jako „Mons fagorum“, tedy hora buků. Přírodovědec v názvu slyší slovo Fagus, což je latinské pojmenování buku.
Podle kronik žilo na Jizerce v roce 1890 celkem 334 obyvatel. Miloslav Nevrlý v knize Tři iseriny uvádí počty obyvatel v průběhu let a nejnižší číslo, pouhopouhé dva, zaznamenal v roce 1991. Důvodem jsou drsné klimatické podmínky, třicetistupňové mrazivé noci během zimy nejsou nijak velkou výjimkou. Velkou ránu zdejšímu osídlení dal odsun německého obyvatelstva. Nově už se Jizerka znovu zabydluje, v létě se ve zdejší ohradě páslo stádo skotského náhorního skotu a hospody braly rezervace na ubytování i na zimní měsíce.
Pyramida
Uprostřed Jizerských hor zní jméno Pyramida pro hospodu poněkud nepatřičně. Jenže nejedná se o odkaz na egyptské hrobky faraonů, ale o pomníček, který ve skutečnosti pyramidu tvarem ani nepřipomíná. Ten nechal postavit Franc Anton Riedel na paměť významné smlouvy. Clam-gallasovská správa s ním 17. října 1827 uzavřela dohodu o pronájmu pozemků a třicetiletých dodávkách dříví, které sloužily pro potřeby budoucí sklárny.
První sklo bylo utaveno 1. září 1829. To datum nebylo zřejmě vybráno zcela náhodně, jelikož právě toho dne slavil osmapadesáté narozeniny hrabě Kristián Kryštof Clam-Gallas. Hospoda Pyramida, pojmenována podle v bezprostřední blízkosti stojícího pomníčku, byla zásadně rozšířena v roce 1927. Tehdy k ní byla přistavěna další budova s velkým sálem.
Toto je osada Jizerka.
„V létě se to docela dá, když je pěkné počasí, ale musíme našetřit na zimní měsíce, lidi si odvykli jezdit,“ konstatuje obsluha Panského domu v narážce na vysoké ceny ubytování. Jizerka nabízí ticho a klid, což dokázal ocenit jak bývalý předseda vlády ČSSR Lubomír Štrougal, tak miliardář Petr Kellner. Oba tady vlastnili nemovitosti.
Na zdejší klid a pobyt v bývalé Klugeho hájovně, která slouží libereckému muzeu jako terénní stanice, vzpomíná spisovatel Nevrlý takto: „Jsem pyšný, že je to patrně jediný dům na Jizerce, který nepodlehl prchavému vábení moderních časů, a jeho světnice, chodby, záchod, půda i stáj si ponechaly svoji původní tvář. Jednoduchou a prostou. Po létech strávených v něm vím, že ke smysluplnému životu postačuje stůl, židle, postel, kamna, ticho.“ Což je v době prostoupené wifi a neustálým sdílením zcela jinak nastavený životní standart. Mnohem, mnohem skromnější.
