Názvy rostlin jsou v místopisu poměrně běžné, stačí namátkou vzpomenout městečko Lipová v Jeseníkách, Olšany v Praze nebo jabloň ve jménu severočeského Jablonce nad Nisou. Vrindavan by se mohl jmenovat Bazalkov.
Vrandavan alias Bazalkov
Původ názvu města se zhruba 50 000 obyvateli se nachází ve slovech brinda, což je jméno pro bazalku druhu Ocimum tenuiflorum a vana, označující v sanskrtu porost nebo les. Historické jméno města skutečně znělo Brindavana a odkazovalo na velké porosty této voňavé léčivky. Město založené počátkem 16. století na březích řeky Jamuny se rychle stalo jedním z nejdůležitějších poutních míst.
Jednak za to může samotný říční tok, který je po celé délce považován za svatý, podobně jako Ganga, ale hlavně nedaleká vesnice Mahura, odkud pochází zdejší nejslavnější rodák, Krišna. Jeho dětské podobizny, které jako by z oka vypadly lezoucím miminům výtvarníka Davida Černého, slouží spolu s dalším symbolem hinduismu – krávou, jako jeden z častých suvenýrů. Proto je Vrindavar centrem hinduismu.
Podívejte se, jak to vypadá ve Vrindavanu na březích řeky Jamuny.
Špinavá, ale posvátná svatá
Řeka Jamuna patří stejně jako Ganga mezi posvátné řeky. Koupel v ní má přinést duševní očistu a být krokem k odpuštění (smytí) hříchů a krokem do ráje. Pohled do tmavých vln ale od nějakého cákání odrazuje. Vyústění kanalizace přímo do řeky, v podstatě nefunkční čistička odpadních vod, skládky přímo na březích... Hygienou hýčkaný Evropan si raději mytí v řece odpustí. Katie Jo Valterová ve Vrindavan Today napsala, že voda je vhodná pouze „pro ryby a divokou zvěř“.
Nejde ani tak o literární nadsázku, jako spíš o podrobnější popis jedné z kategorií určující kvalitu vody. Její slova vycházela z aktuálního stavu v roce 2010, ale zběžný pohled na řeku nenasvědčuje tomu, že by došlo k nějaké zásadnější změně. Stejný novinový titul o kvalitách této řeky níže po toku píše: „Byly otestovány vody Jamuny před a po opuštění Dillí. Kromě děsivých statistik, které výzkumníci shromáždili, obsahovala zpráva i závěr, že se z živé řeky stává kanalizace.“
Mytí čistou vodou ze špinavé Jamuny
Přesto se voda bez ohledu na její znečištění používá po celém toku ke koupelím nejen rituálním, ale i běžně k očištění potravin a vaření. Malý náklaďáček vysypal svůj náklad mrkve přímo na pískový břeh, kde několik místních odírá pískem povrchovou nečistotu. Jakmile se karotky zbaví hlíny, je potřeba spláchnout ulpělá písková zrnka. Na to stačí kbelík a „čerstvá“ voda nabraná přímo z řečiště. „Na, vezmi si, právě jsme ji očistili,“ nabízejí mi místní mrkvičku svého zaměstnavatele. Kdybych neviděl proplouvající lidský exkrement těsně kolem kyblíku, možná bych se nechal zlákat.
„Ne, díky, nemám hlad,“ snažím se vyhnout se střevním problémům. „Neboj, je umytá,“ přesvědčuje mě mladík, který se později představil jako Nirav. Jenže to je právě to, čeho se bojím. Očkování na choleru a žloutenku mi sice v těle koluje, ale proč riskovat? Jamuna se rodí z ledovcových vod a na svém horním toku je čistá, jenže tady, bez ohledu na její posvátný status, se jedná spíše o stoku. Zejména teď v prosincovém období sucha, kdy průtok je malý a nečistoty koncentrovanější.
Související články
Zdroje: Encyklopedia Brittanica, Vrindavar Act Now
