V době, kdy jen jen stovka kilometrů od našich hranic zuří skutečná válka s bombami, mučením a popravami zajatců jako ve středověku, vypadá návštěva muzea plného zbraní jako poněkud kontraproduktivní čin. Válka se na nás denně valí ze všech zpravodajských kanálů, proč si ji ještě připomínat návštěvou muzea?
Právě proto, abychom si připomněli, že agresor je vždycky ten špatný a je potřeba se mu postavit s nejvyšším možnou silou. Protože jak v historickém případě Hitlera, tak v aktuálních výbojích Putina je vidět, že diktátoři nevymřeli. Poslední, právě probíhající válka v Evropě, v expozicích zatím chybí.
Muzeum proběhlo rozsáhlou, mimořádně zdařilou rekonstrukcí, takže není divu, že v roce 2023 má největší nárůst návštěvnosti. Loni ho navštívilo 140 000 lidí. Muzeum se dá pojmout dvojím způsobem. Buď klasicky, chůze od jednoho exponátu k druhému, čtení popisek a obdivování zbraní, nebo vnímání jednotlivých příběhů. Atentát na Heydricha, koncentrační tábory, odsun z pohraničí, příběhy jednotlivých lidí...
Nechybí ani maketa atomové bomby ve skutečné velikosti. Možná vás překvapí, že není nijak monstrozně velká.
Cyklon B - (ne)obyčejné plechovky
Plechovky cyklonu B vypadají prostě jako obyčejné plechovky. Cyklon B (německy Zyklon B) je obchodní název insekticidu německé firmy IG Farben. Původně se granulovaná křemelina nasycená kyanovodíkem měla používat k hubení hmyz. Nacisté v rámci „konečného řešení“ nejprve zkoušeli trávit lidi výfukovými plyny, ale kyanovodík se v rámci „továren na smrt“ ukázal jako mnohem efektivnějším řešením. Po otevření plechovky se granule vysypaly do plynové komory a uvolňující se kyanovodík vykonal své smrtící dílo. Samotná plechovka vypadá naprosto nenápadně, téměř nikoho nenapadne, že ji někdo musel vyrobit, vytěžit křemelinu a naplnit kyanovodíkem. Vidíme jen výsledek. 6 milionů mrtvých lidí.
Zákopy 1. světové války
Záblesky, výbuchy a klučina, který s pláčem prchá z expozice. Válka, byť jen imitovaná hlukem a světlem ho zaskočila. Nebyla mu zima, nebyl v ohrožení života, nehrozil mu ani plyn v plicích, ani šrapnel v hrudi. Část expozice je udělaná opravdu věrohodně. Řeklo by se, že interaktivně, byť se od návštěvníka žádná aktivita nečeká. Plyn je simulován neškodnou mlhou a exploze jsou zvukem z reproduktorů. Přesto jde o silný smyslový zážitek, což je něco, co vás běžně v muzeu nepotká.
Muzeum má sedm stálých expozic pokrývající dobu od počátků osídlení našeho území Slovany po dnešek. Je vidět, jak tatínci a dědové vzpomínají na vojnu v expozicích ochrany státních hranic, kdy měli pohraničníci nařízeno zastřelit každého, komu by se v socialistickém ráji nelíbilo a chtěl ho nelegálně opustit.
Takhle probíhala rekonstrukce muzea, které stojí za to vidět. Třeba, když nebude počasí vhodné na výlet.
Menší kluci, které nezajímají technické detaily jednotlivých ručních zbraní, obdivují šavle a halapartny, které jsou mnohdy větší než oni sami. Jednotlivé exponáty jsou jednotlivé příběhy. Jako v případě granátu, který zabil Reinharda Heydricha. Stejný typ totiž zanechali atentátníci na místě útoku. Milovníci nožů se zase zdrží u vitríny s esesáckou dýkou.
Muzeum je opravdu povedené, je jen škoda, že zmizela ikona druhé světové války, tank T-34, který stál před muzeem a mohl ho obdivovat každý třeba i z vlaku. Byl totiž vidět chvíli před tím, než se vlaky vyjíždějící z pražského hlavního nádraží zanořily do tunelu pod Vítkovem.
