Má tvar kužele a příchuť malin. Tedy nejčastěji, s jeho rostoucí oblibou roste i počet příchutí, ale maliny, to je klasika. Aby bylo jasno, sice to chutná jako maliny, ale tolik malin se v Belgii nevykoupí, takže v příchuti a barvě hledejme přídatné látky, jako je košenila, známé barvivo vyráběné z krovek brouků červců.
Nebojte se, v potravinách ji najdete často, neboť košenila (E120) se běžně přidává do celé řady potravin, jako jsou jogurty nebo masné výrobky. Prostě všude tam, kde je potřeba „přisytit“ červenou barvu.
Cuberdon je belgické cukroví ve tvaru kužele a oblíbená místní pochoutka v Gentu, mimo jiné proto, že Gent je jedno z měst, které si nárokuje jeho vynález. Dobrotě dokonce Holanďané přezdívají „Gentse neus“ (Ghentský nos) nebo „neuzeke" (nosík) pro jeho podobnost s částí lidské anatomie. Francouzi v kuželovitém tvaru nevidí nos, ale „chapeau-de-prêtre", tedy kněžský klobouk.
Historických začátků má růžovofialový cuberdon, tradičně s příchutí malin, hned několik. K jeho vynálezu se hlásí více než jedno belgické město.
Kateřina Farná, Jak jsem potkala Brusel
Rozšířená teorie tvrdí, že šlo o lékárníka De Vyncka a jeho záměrem bylo vytvořit obal na léky, aby déle vydržely v tekutém stavu. Ano, můžete namítnout, že stačilo nalít sirup do lahvičky, ale to by legenda poněkud ztratila na atraktivitě. Ať už to bylo jakkoliv a cuberdon vznikl v Gentu nebo Bruggách (další město, které si dělá zálusk na vynález), je důležité, že se uchovala jak dobrota, tak umění její výroby.
Prostě... bonbon.
Kateřina Farná ve své knize Jak jsem potkala Brusel popisuje jednu z legend osvětlující vznik cuberdonu. „Náhodně ho vyrobil jeden lékárník z Gentu v roce 1873. Udělal si sirup proti kašli s arabskou gumou. Když mu po dlouhém dni přípravek zbyl, vylil ho do koše. Další den si všiml, že hmota ztvrdla, a jakmile ji rozlomil, našel uvnitř stále tekutý sirup.“
Klasika z Gentu. Asi
Základem je arabská guma
Jedinečná textura je dána mízou z některých druhů akácií rostoucích převážně v Africe, což v praxi znamená, že Belgičané musí hlavní složku dobroty dovážet. Je to podobné, jako kdyby museli Češi přivážet chmel pro výrobu piva (což se samozřejmě děje, pro výrobu „českého“ piva se používají americké, ale i japonské chmely). Arabská guma je výborným pojidlem, které nemá vlastní specifickou vůni, což znamená, že nezkreslí vůni výrobku, kterého se stane součástí.
Arabská guma
Tradičně jsou kužely široké zhruba 2,5 cm a váží přibližně 10 až 18 gramů. Samozřejmě nejde o žádnou pevně stanovenou normu, pokud chcete menší, snadno je seženete. Vnější strana je poměrně tvrdá, zatímco vnitřek je želatinový. „A to je na tom to báječné,“ poznamenal kamarád Martin poté, co jeden ochutnal. Snadno se této dobrotě dá propadnout, ale z osobní zkušenosti můžu říct, že stejně snadno se jí přejíte.
Pokud patříte mezi cestovatele, kteří rádi ochutnávají místní laskominy, v Belgii se jich nabízí celá řada. Nejde jen o smažené bramborové hranolky, které se prodávají doslova na každém rohu, pivo, které tady má skoro stejnou popularitu jako u nás, ale i sladké čokoládové pralinky a cuberdon. Máme my nějakou „tradiční“ sladkost? Co třeba lentilky nebo hašlerky?
