Vyhlídka větru a deště
Nejvyšším bodem Orlických hor je s výškou 1115 metrů nad mořem Velká Deštná, které se v minulosti říkalo Sedmihradská. Právě tento vrchol se může pyšnit nejkrásnější rozhlednou roku 2019, která se také stala také Stavbou roku 2020 Královéhradeckého kraje. Architekti se při návrhu pětibokého hranolu inspirovali deštěm, díky čemuž můžeme na fasádě pozorovat jemné tyčové prvky jdoucí různými směry. Podle síly větru padá déšť k zemi pod různými úhly. V extrémních klimatických podmínkách pak prší vodorovně, na horském hřebeni případně i směrem vzhůru. Pět nejvýznamnějších větrných podmínek charakterizuje pět různých úhlů dešťových srážek a také poměr pěti stran půdorysů rozhledny. Jednotlivé délky stran vycházejí z poměrů rychlostí zvolených pěti větrných podmínek. Interiér rozhledny je stejně vzdušný jako její fasáda. I díky tomu je hezky umocněn vztah s přírodou, který se naplno projevuje až na vrcholu otevřené plošiny. Právě zde je možnost prožít pocit volnosti a svobody, možná i euforie po zdolání cesty na vrchol. Pokud vás však tak jako nás zastihnou ony nepříznivé povětrnostní podmínky, euforii prožijete především, když se ošlehaní větrem a kdo ví, čím dalším, vrátíte zpátky do závětří kolíbajících se stromů.
Síla odolat
,,Stoupáni na Deštnou či na Dešenský kopec, jak na podhůří zvykli nkati, je namáhavější než na sousední Vrchmezí, a vyhlídka odtud zůstává za onou, ač je nejvyšší bod Deštné vyšší (1115 m.) Jdeme neustále do strmého vrchu, a na vrcholu kolkol vysoké lesy vyhlídku zastiňují. Není tu ani rozhledny ani restaurace. Před několika lety stávala tu jakási dřevěná, pavlač nebo ,tribuna', ale tu vichr a bouře rozmetaly," popsal vrch již roku 1895 Čeněk Kalandra ve své knize Krajina orlická. Dokládá tak, že snahy o rozhlednu, která by odolala místnímu divokému počasí trvaly desítky let.
Současná rozhledna, která je součástí projektu Česko-polská hřebenovka, nahradila předchozí osmimetrovou Štefanovu dřevěnou vyhlídku ve tvaru pyramidy z roku 1992. Stejně jako její náhradnice z roku 2004 nedokázala odolávat místnímu drsnému podnebí. Nová rozhledna je tak řečeno více vytuněná a jejím srdcem je ocelová pozinkovaná konstrukce se schodištěm. Stavba je čtyřpatrová s otevřenou vrchní plošinou, kam vystoupáte po 96 schodech. Uvidíte z ní Krkonoše se Sněžkou, Králický Sněžník, vrcholky Jeseníků, Broumovské stěny, přehradu Rozkoš i Stolové a Bystřické hory v Polsku. Rozhledna je celoročně volně přístupná, záleží jen na klimatických a povětrnostních podmínkách. Při nepřízni počasí, obzvláště v zimě, není radno dosahovat až na nejvyšší patro a to v rámci bezpečí. Vystoupat nebo vyjet na kole se k ní dá ze sedla na Šerlichu, kde je blízko Masarykovy chaty i parkoviště a zastávka autobusu. Z Luisina údolí budete k rozhledně Velká Deštná stoupat po dvoukilometrové strmé pěšině, pod vrcholem se za odměnu můžete občerstvit vodou ze studánky.
Nedaleko Luisina údolí po cestě do Deštného v Orlických horách je vesnice Zákoutí neboli Hintervinkl, jak ji označuje Čeněk. Ta se neslavně zapsala do českých dějin jako místo poslední sklářské hutě v Orlických horách, které zde zažívaly rozmach již od 16. století. Sklářství mimo ekonomického rozmachu zapříčinilo hojné osidlování, vybudování husté sítě osad a také germanizaci oblasti, kde dlouhou dobu žili převážně Češi.
Zdroje: archive.org, orlickehory.net
