Již od roku 1991 plní letní tureckou oblohu nad Kappadokií horkovzdušné balony atmosférou 18. století. Přes 150 kousků od 8. do 11. srpna opět vzlétne na festivalu, kterého se účastní zaštiťovatelé letů dokonce i z jiných zemí. Návštěvníci se letos budou moct opět těšit i na dnes populární tvarované balony, které připomínají balonky spíše nafukovací. Nicméně sezóna letů již dávno započala a návštěvníkům Turecka se otevřelo celé nebe.

Zdroj: Youtube

Pak ale nastane okamžik, kdy my do toho balonu musíme vlézt. Musíme překonat strach, udělat rozhodný okamžik a přestat se bát. A když zatopíme ještě víc, stoupáme. Stoupáme pryč od našich starostí, které nás tíží. Letíme vzduchem, ale nevíme kam. Vzduch nás unáší někam a my se mu odevzdáme.

Aleš Kubíček

Horkovzdušné balony můžete najít ale také v Česku. Letos 4. října dokonce bude Aleš Kubíček zapsán do mezinárodní Síně slávy FAI (Federace vzdušných sportů), a to jako úplně první Čech. Jedná se o nejvyšší ocenění na poli horkovzdušných balonů vůbec. Uznání si Kubíček mimo jiné vysloužil houževnatou snahou již během 80. let, kdy podobným aktivitám režim moc nepřál. Je ale také zkušeným pilotem a zdatným podnikatelem, který dokázal z ničeho vybudovat unikátní firmu s mezinárodním vlivem.

Začátky balonování byly krušné nejen pro Aleše, ale pro všechny nadšence, kteří se chtěli vzduchoplavbě věnovat. Dozorci režimu se totiž obávali, že létání by mohlo být snadno zneužito k úprku přes hranice. „Museli jsme proto přesvědčit funkcionáře, že neutečeme. Měli jsme vyjednávací strategii. Řekli jsme, že chceme pomocí balonu přepravovat jaderné reaktory,“ dodává s úsměvem Aleš. Na povolení k letu si museli počkat celých dva a půl let.

My nelétáme, ale plaveme. Jsme jako námořníci. Zkoumáme svět okolo sami sebe a současně se díváme, co je pod námi.

Aleš Kubíček

Aleš měl nesmírný vliv na globální balonový průmysl, jehož dopad bude bezpochyby přetrvávat i do budoucna. Jeho původně skromné začátky jsou svědectvím unikátních a výjimečných schopností. My, kteří jsme součástí průmyslu horkovzdušných balonů, považujeme za obrovské požehnání a privilegium, že Aleš zvolil právě tento obor a že nám poskytl nejvyšší kvalitu balonů, jaké svět kdy viděl,“ komentuje rozhodnutí komise Michael Bauwens z balonové komunity v USA.

Jeho cílem na poli balonářství však na začátku nebylo vybudovat výrobní velmoc. Na konci 70. let přibližně dvacetiletý Aleš hledal svobodu v pohybu a prozkoumávání světa za zavřenými dveřmi režimu. Se svými přáteli se věnovali horolezení nebo potápění a snažili si tak kompenzovat řadu omezení, která sužovala Československo. Byli to právě jeho přátelé a adrenalinový sportovci, kteří jej motivovali k sestavení prvního balonu, jako jediný byl inženýrem a měl tedy všechny předpoklady balon úspěšně dokončit. Po dokončení ballooningu bezmezně propadl a věnuje se mu celý svůj život.

Související články