Pokud na svých cestách někdy zamíříte do Jižní Ameriky, rozhodně budete chtít jít pozorovat kolibříky. Do karet vám nehraje pouze druhová pestrost, ale taky důmyslně nastražené pasti. Nemusíte se ale bát - hbité drobečky nijak neohrozí...
Nektar
Až vyrazíte pozorovat kolibříky do Jižní Ameriky, nezapomeňte si s sebou sbalit cukr a vodu. To jsou totiž jediné dvě ingredience, které jsou třeba na výrobu domácího umělého nektaru na nalákání těchto tvorečků. Do jednoho dílu vody nasypte 4 díly cukru, zamíchejte do rozpuštění a je to! Někteří radí přidat červené barvivo, ale to nedělejte.
V Kolumbii, Ekvádoru nebo taky v Kostarice je totiž běžné kmitající společníky lákat na laskominy. Krmítka, která zpestřila cestu do Panamy kolegovi, jsou plná lahodného nektaru a kolibříci je cítí na hony daleko. Sladké lákadlo se používá i v kapesních krmítkách, která přitáhnou mlsné zobáčky přímo až na vaši dlaň. To už ale vyžaduje určité znalosti, ať s nataženou rukou hodiny nečekáte na prázdné louce. Skuteční znalci nejen ví, kde kolibříky hledat a ale ani nepotřebují umělé návnady.
Ale stejně jsem byl v roce 2013 šokován, když jsem otevřel zapečetěný sáček s důkazy a objevil množství sušených těl kolibříků, každé v malém balení s úhledně vytištěnou španělskou modlitbou.
Forenzní ornitolog Pepper Trail
Kolibříci byli od nepaměti mezi původními jihoamerickými kmeny považováni za posvátné. Byli symbolem božstev, dobrých zpráv i boží vůle a jako takoví byli vždy před lidmi v ohrožení. Když dorazili Evropané a začali kolibříky lovit i pro jejich krásné peří, ohrožení se zdvojnásobilo. Úleva nicméně nepřišla ani dnes, kdy se chrání velká část zvířecích druhů. Na popularitě totiž rostou tzv. „chuparosas“ (doslova „přísavník růží“), vysušení kolibříci, kteří symbolizují lásku a podporují intimní život páru. Kouzlo lásky, jak se tyto talismany označují, pocházejí z Mexika, kde je populace kolibříků také rozšířená. Tato situace může zapříčinit vymření populace v určitých lokalitách, protože se lov ani prodej nijak neregulují.
