Akrojóga, opěvovaná i znevažovaná, vyhledávaná i zavrhovaná, v každém případě ale efektní.
Od bojovníků k letním táborům
Akrobatická jóga je praxí 21. století a mnohým tradicionalistům je proto taky trnem v oku. Partnerské cvičení, které má za úkol vás nejen dostat do kondice, ale také prohloubit vztah s vaším parťákem, podle některých pramení až z pradávného trénování indického wrestlingu kabaddi.
Bojová hra, kterou dle svatých textů hrál i samotný bůh Krišna, se dostala do povědomí západní společnosti na olympiádě v Berlíně roku 1936. Kabaddi byl tenkrát pouze exhibičním sportem, ale široké publikum zaujal svou rychlostí, útočnotí a dostupností. Ke hře nepotřebujete míč a i hřiště je relativně úsporné - stačí pouze pár čar na podlaze. Samotná hra se odehrává mezi dvěma týmy, které se postupně snaží vyřadit hráče druhého družstva. Členové týmů se postupně střídají ve vybíhání na území nepřítele a snaží se dotekem odstranit hráče. Pokud je ale nepřátelským týmem zadržen na jejich území, vypadává ze hry on. Důležitá je tedy rychlost, ale také umět soupeře pevně uchopit, což dalo základy akrojóze o tisíce let později.
Já jsem tuhle hru znala dávno předtím, než jsem vůbec tušila, že má co dočinění s Indií. Její variace hututu byla totiž oblíbenou kratochvílí na letních táborech, kde jsem trávila část prázdnin. Souboje to nebyly jednoduché, někdy vedly k roztrhanému oblečení, nepřátelství nebo dokonce až úrazům, ale tým semkly jako nic jiného... Hráli jste ji taky?
