Počkat na správnou vlnu, hlavu dolů a malým otvorem ve skále vplujete do jedné z nejpůsobivějších jeskyní Itálie - Grotta Azzura. Atmosféra tmavé komory osvětlené pouze přirozeným světlem zbarveným modrou barvou moře, rezonuje za zpěvu italského veslaře o stěny malé dutiny, která kdysi sloužila jako soukromý bazén císaře Tiberia. Modrá jeskyně na ostrově Capri nedaleko Neapole je známá již staletí. Její přirozené nasvícení, které se díky bílému písku na dně a lomu světla dostává do útrob jeskyně, si naklonilo srdce nejednoho římského panovníka.
Okamžitě jsme se ocitli v obrovské klenbě, kde se všechno lesklo jako éter. Voda pod ní byla jako modře planoucí oheň, který všechno osvětloval.
Hans Christian Andersen
Nejvýznamnější z nich byl právě nenáviděný Tiberius, který si dokonce nechal do jeskyně zbudovat podzemní chodby přímo ze své soukromé vily. Panovník uchvácený tímto přírodním úkazem také přikázal jeskyni vyzdobit sochami bohů římské mytologie. Sochy však místu přinesly spíše zkázu a odpor. Když totiž byly znovu objeveny, zub času je ohlodal k nepoznání a v očích návštěvníků proměnil v hrůzostrašné krvelačné nymfy a ďábly. Místo přišlo na milost až v devatenáctém století díky německým malířům, Augustu Kopischovi a Ernstu Friesovi, kteří svými nádhernými romantickými malbami motivovali ostatní k návštěvě. Jedním z prvních byl také spisovatel Hans Christian Andersen, jenž jeskyni použil ve svém prvním románu Improvizátor.
„Okamžitě jsme se ocitli v obrovské klenbě, kde se všechno lesklo jako éter. Voda pod ní byla jako modře planoucí oheň, který všechno osvětloval. Všechno kolem bylo uzavřené, ale pod vodou se malý otvor, kterým jsme vstoupili, prodlužoval téměř až na dno moře, do hloubky čtyřiceti sáhů, a rozšiřoval se zhruba do stejné šířky. Silný sluneční svit zvenčí tak vrhal odražené světlo na dno jeskyně a proudil teď jako oheň skrze modrou vodu a zdálo se, že ji mění v hořícího ducha. Všechno vracelo odraz: skalní oblouk - všechno vypadalo, jako by bylo vytvořeno z konsolidovaného vzduchu a rozpouštělo se v něm. Kapky spršky, vyvržené pohybem vesel, padaly rudé jako čerstvé listy růží. Byl to pohádkový svět," popsal svou návštěvu Hans Christian Andersen ve svém prvním románu Improvizátor.
Ačkoliv Tiberius si mohl vychutnat světélkující hlubinu ve svém soukromém bazénu na vlastní kůži, dnes je vstup do vod jeskyně zakázán. Vlnění moře totiž plavce může odhodit na ostrá skaliska a způsobit tak vážná zranění. Většina výletníků, kterých je díky proslulosti místa skutečně mnoho, volí cestu k jeskyni v motorovém člunu, ze kterého je třeba před úzkým vstupem přestoupit na pramici. Pokud ale neholdujete pohupování na mořských vlnách, do člunu s vesly můžete nastoupit přímo z nedalekého břehu.
