Tání ledovců není vždy temné, zaprášené a tragické, jak jsme byli svědky v nedávných dnech a měsících na Islandu. Například na Špicberkách vytváří tající voda
průzračné ledové potoky, které někteří z dobrodruhů i přes mrazivé podmínky sjíždějí na kajacích.
Tragédie oteplování v lesklém balení
Trochu tragédie v tom ale přece jen je. Letos v létě naměřila NASA na odlehlém špicberském ostrově Nordaustlandet až 4 °C a v největším městě souostroví - v Longyearbyenu - dokonce přes 20, což je nejvyšší teplota v této oblasti vůbec. Špicberské ledovce patří stejně jako ty islandské k nejrychleji tajícím a každý rok mizí čím dál rychleji. V místech, kde dnes není nic než širé moře, se před desetiletími potácel František Běhounek, český vědec a spisovatel, po pádu vzducholodi a snažil se přežít nejhorší a nejnapínavější dny svého života.
Ledovcové řeky ale mohou vznikat i pod povrchem ledu, respektive mezi ledem a zemí. Tyto subglaciální kanály neřídí svůj směr podle gravitace, ale podle tlaku, kterým na vodu působí deska ledovce. Voda si najde prostor tam, kde je tlak nižší a dostane se díky tomu i k samotnému okraji svého ledového žaláře. Kvůli velikému tlaku působí silněji na podloží, které pročesává a obírá o sedimenty. Po čase se mezi zemí a ledovcem vytvoří větší průrva, později může například i ledovcová jeskyně.
