Zhruba 150 km severovýchodně od Bangkoku je město, které stojí za to navštívit. Tolik opic pohromadě nikde jinde neuvidíte. A možná budete okradeni.

Drzý jako opice

Jeden z makaků mi skočil na záda a uvelebil se na batohu. Vlastně to nebyl moc příjemný pocit, protože vím, že kousnutí od opice může přinést nejen zranění, ale i nepříjemnou nemoc. Neměl jsem nic, co by ji mohlo nalákat, svačinu v ruce nebo ovoce vyčuhující z batohu. Všechny zipy byly pečlivě zavřené a o foťák bych se asi s opičákem popral. Naštěstí si jen hrál. Bral mě jako součást svého města. V Lopburi žijí tisíce opic, podle některých pramenů by jich ve městě s 58 000 lidmi mělo být kolem 4 500.

Nedaleko městského centra je historický chrám Phra Prang Sam Yod zvaný „opičí“, kde jsou makakové absolutními pány. Důvodů je hned několik. Ve svatostáncích se živým tvorům neubližuje, takže opice ze zkušenosti vědí, že nemusí být v takovém střehu, jako když se jim podaří proniknout do obchodu s potravinami ve městě. Normálně jsou mříže v oknech považovány za opatření proti zlodějům, čímž se většinou myslí lidští pobudové. V Lopburi mnohem více kradou opice. 

Podívejte se sami, že Lopburi je skutečně opičí město.

Zdroj: Youtube

Lesní opice zůstaly ve městě

Phra Prang Sam Yod byl postaven ve 13. století v hustě zalesněné oblasti. Původně hinduistická svatyně postavená v klasickém Bayonském stylu khmerské architektury byla později přeměněna na buddhistický chrám. Kolem místa vyrostlo město, opice z lesa zůstaly. A místním to nevadilo. Makakové byli považováni za žijící zástupce hinduistického boha Hanumana, a proto byli považováni za symboly štěstí,“ píší Karla Cripps a Kocha Olarn na webu CNN.

Jenže obchodníci, kteří vyhánějí opice ze svých krámků moc šťastně nevypadají. A mít klasický pojízdný stánek v atraktivním místě u chrámů je v podstatě nemožné. Pravdou je, že opice skutečně zvedly zájem o zdejší město, což je pro místní z hlediska financí dobře. A opice se na turistickém ruchu taky přiživují. Buď přímo, že jsou turisty krmené, nebo nepřímo, že si od nich něco vynutí nebo ukradnou.

Díky stálému přísunu potravin a nízké predaci mohou mít zdejší samice až dva potomky ročně. Není divu, že město sáhlo ke sterilizační kampaně. Přímý lov nebo hromadné trávení nepřichází v úvahu.

Makak jávský (Macaca fascicularis)

Makak jávský v Lobpuri

Anglicky se makak jávský nazývá crab-eating macaques, tedy makak krabožravý. Tím se má naznačit jeho potrava, žije totiž i na mořských březích či mangrovech. Jenže krabi rozhodně netvoří hlavní složku jeho potravy. Tou je spíš ovoce, byť si jídelníček občas zpestří měkkýšem, krabem nebo ptáčetem. Druh jako popsal Thomas Stamford Raffles roku 1821. V současnosti je popsána celá řada poddruhů, hmotnost samců dosahuje až 7 kg, samice dosahují váhy kolem 4 kg. Barva srsti je červenohnědá či šedohnědá (v závislosti na poddruhu či stáří jedince). Typickým znakem je do čela se táhnoucí chocholka chlupů, díky které opice vypadá, jako by ji někdo učesal „na pankáče“.  

Zdroj: CNN, Tourism Authority of Thailand, Anděra M: Svět zvířat I - Savci 1