Kořeny Thajska
Doi Inthanon je nejvyšší horou Thajska a najdete ji na severu země v distriktu Chiang Mai. Její zalesněný vrchol dosahuje do výšky 2 565 metrů. Kolem leží 482 km² přírody chráněné jako stejnojmenný národní park. Ten patří v Thajsku mezi nejpopulárnější. Ne, že by jiné thajské národní parky byly méně krásné či na biodiverzitu méně bohaté, ale je to podobné jako u nás. Nejvyšší hora je jen jedna, takže úpí pod náporem turistů. Navíc je ta thajská snadno dostupná autem, takže „zdoláte vrchol“, ale volantu se můžete pustit jen na pár desítek minut. I pro lenochy prostě pohoda.
Gekoni
Jenže pokud opravdu pojmete výpravu takhle lenošivě a jen popojdete kousek deštným pralesem k vrcholu, možná minete zdejší unikáty. Jen v této oblasti totiž žije trpasličí gekon Hemiphyllodactylus chiangmaiensis. Další vzácní ještěři zaznamenaní v parku jsou například gekoni Cyrtodactylus inthanon a Hemiphyllodactylus yunnanensis nebo scink Scincella doriae.
Stromové kapradiny
Necelých dvacet kilometrů pod vrcholem se nachází úchvatná botanická zahrada pod otevřeným nebem věnovaný stromovým kapradinám. Nehledejte tady skleníky, rostliny je nepotřebují. Pokud znáte obrázky z pravěku malované fenomenálním českým vědeckým ilustrátorem Zdeňkem Burianem, tak můžete mít pocit, že jeho malby obživly.
Jeho dinosauři žili obklopeni obřími kapradinami a přesličkami, což je přesně dojem, který tady snadno získáte. Baldachýn kapradinových listů v mírném větříku povlává metry nad vaší hlavou, zatímco pod nohami se prosmýkne krásná užovka červenokrká (Rhabdophis subminiatus).
Užovka červenokrká ve svém thajském ekosystému.
Navzdory svému jménu je jedovatá a vyvolala hysterii u ženské části francouzského páru. Chudák mladík musel partnerku v náručí přenést přes místo, kde vyplašená užovka zmizela v trávě.
Cesta do pravěku
Puertasaurus reuili byl jedním z obřích druhů dinosaurů, jehož kdy Země hostila. Odhadovaná váha dospělého jedince se blížila sto tunám a tělo takové hmotnosti už něco spořádalo. Sice nežil v Thajsku, ale Patagonii, nicméně poslouží nám jako příklad, komu všemu stromovité kapradiny sloužily jako pokrm.
„Zdá se, že konec prvohor (v období nazývaném perm), kdy nastávalo na planetě celkově sušší klima, zastihl kapradiny nikoli ve stavu tak přespecializovaném, aby se nemohly přejinačit,” píše botanik Miroslav Studnička ve své publikaci věnované kapradinám. Svou pointu má i objev stromovité kapradiny druhu Alsophila spinulosa v čínské provincii Henan, jež je proslulá fosilními nálezy dinosauřích pozůstatků.
Dnešních zhruba 10 000 druhů kapradin má skutečně přímé předky rostoucí už před 300 miliony lety, tedy ještě před tím, než se „strašní plazi”, jak zní překlad slova dinosaurus, objevili na scéně.
Nemusíte být odborník přes kapradiny, tohle místo má neuvěřitelně romantickou atmosféru. Pokud budete ignorovat občasné cedulky odkazující na odborné názvy, můžete se tady cítit skutečně jako v druhohorní minulosti. Například Dicksonia antartica roste běžně na Novém Zélandu. Přesto se jí tady v Thajsku, tisíce kilometrů od její domoviny skvěle daří. Její zpeřené listy zastíní plochu několika čtverečních metrů. Hned vedle ní roste africká Cyathea contaminans. Zážitek se dá shrnout do jediné věty, pokud se budete pohybovat v okolí thajské nejvyšší hory, tak Royal Garden Siribhume byste rozhodně neměli minout.
Na stromové kapradiny lze narazit takřka leckde v tropech. Stačí příhodné ekologické podmínky a najdeme je od Brazílie a Mexika po Nový Zéland, od Madagaskaru přes Afriku až po Indii, Japonsko či Novou Kaledonii. Výhodou této botanické zahrady je to, že i vzdálené exotické druhy rostou tady vedle sebe a vypadají, jako kdyby tady rostly odjakživa.
