Pokud vyrazíte do Malakky, která byla důležitým historickým přístavem jak pro Brity, Portugalce nebo Holanďany, vyhraďte si na prohlídku několik dnů. Nebudete litovat. Vynechejme největší čínský hřbitov mimo pevninskou Čínu, zdejší tradiční domy a zastavme se ve starém městě v rodinné jídelně, která jako jediná nabízí úžasnou modrou rýži.
Poh Pia Lwee
Asijská kuchyně používá snad všechno, co v okolí roste, a není přímo jedovaté. Sytě modrá barva je pro rýži sice poněkud netypická, ale základní gurmánské cestovatelovo pravidlo praví: Ochutnej, co můžeš a jez tam, kde se stravují místní a tvoří se fronty. Domácí díky zkušenosti vědí, kde vaří chutně, a stojí jim za to si chvíli počkat. Ačkoli se většina Malajců hlásí k islámu, v němž je prase zvířetem nečistým a nepoživatelným, v restauraci Poh Pia Lwee si můžete pochutnat na vepřovém s neobvykle barevnou přílohou. Barva je dána bobovitou popínavkou klitorií ternatskou (Clitoria ternatea).
Modrá rýže barvená klitorií
Klitoria ternatská
Klitorie ternatská
Květy klitorie ternatské se používají nejen v asijské kuchyni, ale i v kosmetice, kde mají údajně omlazující účinky. Místně se používá jako náhrada kvalitní píce nebo okrasná rostlina. Jde o vytrvalou, neopadavou a teplomilnou bylinu bohatou na bílkoviny. Velmi rychle roste a rozmnožuje se, na některých místech je dokonce považována za invazní druh.
200 porcí denně
Nasbírané květy se suší, podobně, jako to u nás děláme například s heřmánkem. Příprava je jednoduchá. Pokud do vody, v níž vaříte rýži, přidáte kurkumu nebo kari, bude nazlátlá, pokud klitorii, tak zmodrá. V Poh Pia Lwee to byla právě barva rýže, která mě nalákala jít dovnitř. „Kolik toho denně prodáte?“ ptám se nad druhou porcí, protože jednak je v Malajsii levně, a navíc bylo jídlo neskutečně dobré. „Děláme 200 porcí a prodá se všechno,“ zní odpověď spolumajitelky. Jedná se totiž o rodinný podnik, majitelé jsou čínský manželský pár, ale ekonomiku a dokonce i facebookové stránky jim vede jejich syn.
Směs vepřového a hovězího masa spolu s bílou i modrou rýží balí do bambusových listů. „Bambusové listy jídlo zdražují, kupujeme je a nejsou zrovna levné,“ přiznávají svorně. Ovšem díky přírodnímu obalu nepotřebují igelitové pytlíky, jednotlivé porce se dobře převážejí a dají se v páře ohřát.
Chuť je výrazně masitá a musím přiznat, že po „kuřecích“ dnech mi vepřové dělá radost. Kuřecí je totiž v zemi, kde velká část populace prasata nejí, poměrně vzácné. Během mého týdenního pobytu jsem se stal v Poh Pia Lwee téměř štamgastem. Najíst mi nedali jen jednou. V pondělí. To je zavírací den.
Klitoria připravená k barvení rýže
Asijský plast
To, že se v restauraci pokud možno snaží eliminovat plast (upřímně, zase tak moc se jim to nedaří), je chvályhodná snaha. Obecně má Asie s plasty obrovský problém, protože nezvládá třídit a recyklovat tak dobře, jako v Evropě. Alespoň pokud se dá soudit podle množství plastového odpadu volně poletujícího krajinou či plovoucího v řekách do oceánu.
Zdroje: The History of Melaka's Urban Morphology
