Češi jsou vyhlášení svou houbařskou posedlostí. Jakmile na konci léta vykouknou první hlavičky hříbků, hned dělají nájezdy do hvozdů a nepřestanou dokud v lese ještě nějaký ten „pravák“ zbyl. Je však paradox, že navzdory své vášni se většina českých houbařů fixuje výhradně na hřibovité houby, tedy jak říkají „ty co mají rourky“ a ostatní považují za prašivky „s chladičem“. Jejich mykologickou kořistí se pak už stávají maximálně bedly či masáci, z kterých dělají řízky a někteří si ještě dovolí posbírat lišky a václavky, které zpravidla ohlašují konec hlavní sezony růstu hub. Tím se ale dobrovolně ochuzují o mnohdy zajímavější a kulinářsky hodnotnější houby. Navíc do lesních porostů zpravidla po prvních mrazících ani nevstoupí, což je škoda, protože ač hlavní sezona možná již opadla, sezona zimních hub právě začíná.
Podívejte se na video ze zimního hledání hub.
Košíky na sněhu
Jako první zimní, respektive poslední podzimní, se zpravidla objevují čirůvky dvoubarvé a čirůvky fialové. Obě jsou nápadné svým zbarvením, dvoubarvá se vyznačuje nafialovělým třeňem, tedy nohou, a béžovo-šedým kloboukem. Najít ji můžeme zpravidla na pastvinách na sklonku podzimu, kde roste ve skupinách. Druhá zmiňovaná je již podle jména fialová. Roste sice již od září, ale objevit ji můžeme ještě v lednu. Proto ji můžeme připočítat k potencionálním zimním úlovkům. Obě tyto čirůvky jsou tužší a vyžadují delší tepelnou úpravu, potom jsou velice hodnotné v kuchyni.
Jidášovo ucho je zimní klasika
Dalším klasickým zástupcem zimních hub je boltcovka Jidášovo ucho. Pravda, tato houba není úplně nejvzhlednější, ale výborně se hodí k přípravě asijských pokrmů, polévek, houbových směsí či jen k sušení, rozhodně v žádném jídle neurazí. Jedná se o dřevokaznou houbu s oblibou mrtvého dřeva, nejčastěji ji objevíte na odumřelém černém bezu, ale též akátu, případně jasanu, dubu a javoru. Ovšem dřevina nemusí být vždy mrtvá, nicméně na mladých jedincích ji nenajdete. Další z dřevokazných hub, která může bez obav skončit v košíku je pařezník. Vyskytuje se na kmenech olší, buků, javorů a vrb. Objeví se na konci podzimu a pokud je zima mírná lze jej sbírat až do jara.
Chutné i léčivé
Jednou z velice oblíbených zimních hub, které však běžný konzument zpravidla kupuje v obchodě, je hlíva ústřičná. V rámci doby růstu jde o flexibilní houbu, v současnosti existuje spousta internetových obchodů, kde si koupíte podhoubí a můžete si ji vypěstovat doma ve sklepě. Klidně i v parném létě. Ovšem klasickou dobou, kdy se objevuje v přírodě, je počátek září pokud je chladno, zpravidla však od listopadu do prosince. Při vhodném klimatu je možno hlívu vidět ještě v březnu.
Roste na pařezech i kmenech listnáčů a vyžaduje vlhčí prostředí. Její využití není pouze kulinářské i když i to je nezanedbatelné. Hlíva se dá smažit, vařit, dát do omáček, rizota, salátů, pod maso nebo nakládat. Tato houba má ale místo i v přírodní lékárně. Pravidelně užívaný prášek ze sušené hlívy podporuje imunitní systém, upravuje hladinu cholesterolu v krvi, je blahodárná na krevní tlak, snižuje bolest a obsahuje mnoho důležitých vitamínů.
Vánoční houba
Druhou, neméně významnou zimní houbou, je penízovka sametonohá. Guru českých houbařů, František Smotlacha, ji nazýval vánoční houbou, protože právě v období vánoc bývá nejhojnější. Ostatně právě tyto penízovky byly základem houbového kuby, vánočního pokrmu našich předků. „Sametonožky“, jak jsou někdy nazývány, vydrží i mrazy okolo deseti stupňů pod nulou, rostou v trsech na mrtvých pařezech a v zimní krajině jakoby vyzývaly ke sběru. Díky své oranžové barvě na sněhu doslova svítí.
Stejně jako hlíva jsou všestranně použitelné v kuchyni i přírodní medicíně. A na rozdíl od ostatních zimních hub jim nevadí zmrznutí a následné rozmrznutí. Penízovky rostou a dají se sbírat dál. Zimní houby jsou všeobecně na chlad velmi dobře přizpůsobeny a mohou i lehce přemrznout. Samozřejmě platí u nich to stejné pravidlo jako u ostatních druhů hub. Pokud několikrát hodně přemrznou a mezitím rozmrznou, takové houby se již sbírat nedoporučuje. Můžou pak být lehce nestravitelné a způsobit zažívací potíže.
Jak na houbového kubu
Staročeský kuba, jeho základ tvoří kroupy a houby. Podával se v poledne na Štědrý den, neboť se do večeře nemělo jíst maso.