Pouť do Santiaga de Compostela je jednou z nejznámějších křesťanských poutí světa. Začíná na různých místech, ale vždy končí u hrobu svatého Jakuba v Santiagu de Compostela ve španělské Galícii. Tento Kristův učedník byl umučen a existuje celá řada legend o tom, kde byl pohřben, a jak se jeho ostatky dostaly do Španělska.

Dokonce i Paolo Coelho pouť v jednom ze svých děl zmiňuje. „Jdeš tak slepě za svým mečem, že zapomínáš na něco důležitějšího. Je třeba dávat pozor na samu cestu. Tak usilovně myslíš na Santiago, které odsud nemůžeš vidět, že sis nevšiml, jak některými místy procházíme čtyřikrát nebo pětkrát, jenže z různých stran,“ píše slavný autor. Nela Gallatová ve své diplomové práci věnované právě této pouti udává, že do Santiaga de Compostela existuje dvanáct různých tras, z toho osm je značených a poutníky často absolvovaných.

Botafumerio

Botafumeiro je správný název pro jednu z největších a bezesporu i nejslavnějších kadidelnic světa, která je používaná v katedrále v Santiagu de Compostela. Tu poslední vyrobil v roce 1851 zlatník a šperkař José Losafa ze slitiny mosazi a bronzu, přičemž její povrch je pokryt malinkou vrstvou stříbra. Dostala se dokonce i do akční literatury. „Zlatý hřeb poutní mše představovalo masivní mosazné kadidlo kývající se prudce ve vzduchu z jedné strany na druhou. Botafumeiro, zavěšené nad hlavním oltářem, se ovládalo pomocí několika lan, za něž se tahalo, a kadidlo tak vylétávalo do úžasných výšek, zatímco z něj vycházel nasládlý aromatický kouř,“ píše Brad Thor v jednom ze svých thrillerů s názvem Použití síly.

Zdroj: Youtube

Byť se jedná o fiktivní příběh, v případě Botafumeira má Thor téměř ve všem pravdu. Přesně popisuje způsob pohybu kadidelnice, kterou skutečně na dlouhém laně rozkývají červeně odění muži zvaní tiraboleiros. Nejprve je nutné kadidelnici rozhoupat ručně, a pak se pomocí lan rozkývá tak, že její dráha dosahuje 65 metrů. Pohybuje se v hlavní lodi katedrály a působí dojmem komety. Zatímco se nazlátle zářící těleso žene kupředu, za ním zůstává chvost kouře.

Nikoli posvátno, ale smrad

Hřebenatka svatojakubská (Pecten jacobaeus)

Hřebenatka svatojakubská (Pecten jacobaeus), je druh mořského mlže, jehož schránka má být symbolem svatojakubské pouti, žije výhradně ve Středozemním moři. Nazývá se "poutnická mušle". V Atlantiku žije téměř identická hřebenatka kuchyňská (Pecten maximus), pro laika nerozeznatelná od "škeble svatého Jakuba". Mušle prodávané v Santiagu de Compostela nejspíš budou patřit k atlantickému druhu. Schránky hřebenatek jsou běžným sakrálním označením, ve svém papežském erbu ji měl Benedikt XVI., mnohé nádoby na svěcenou vodu mají její tvar. Krom jiného je vyobrazena na obraze Botticelliho Zrození Venuše; ve znaku jí má i ropná společnost Shell.

Byť je pálení kadidla pevnou součástí křesťanské liturgie, v případě poutě do Santiaga de Compostela mělo ještě jiný, ryze praktický význam. Poutníci, kteří po týdnech cesty, často nemytí a páchnoucí, dorazili do cíle, měli možnost v kostele přespat. Zároveň byly v historické paměti stále pevně ukotvené středověké morové rány, takže kadidlo mělo sloužit i jako jakási „desinfekce vzduchu“ a zároveň mělo zjemňovat odér, který si sebou poutníci přinesli, a jež zesílil poté, co si zuli boty. „Bylo vidět, že portály katedrály byly otevřeny ve dne i v noci pro pohodlí poutníků. Ti, kteří nemohli získat přístřeší v přeplněných hostincích, často trávili celé noci v prostorách katedrály, spali na kamenech ambitu, a dokonce i v katedrále samotné a využívali ochozy, jako by posvátná budova bývala hostincem,“ píše Annette M. B. Meakin v knize Galicia, the Switzerland of Spain vydané v roce 1909. Ve stejné knize Meakin tvrdí, že v historických zápisech je kadidelnice popsána tak, „že připomíná velký stříbrný kotel, do kterého se vkládalo čtyři až šest liber parfému a který, zavěšený na dlouhém laně, houpalo sem a tam pět nebo šest mužů během hlavních svátků, aby vykouřili celou stavbu. Zdá se, že v prvních třech stoletích není žádná stopa po použití kadidla v křesťanské bohoslužbě. Svatý Klement Alexandrijský (192 n. l.) řekl, když postavil křesťanskou službu do kontrastu s pohanskými obřady, „skutečně svatým oltářem je spravedlivá duše a jeho vůně je svatá modlitba“. Teprve když velké zástupy neumytých poutníků začaly znepříjemňovat ovzduší kostelů, bylo do služby Boží zavedeno použití kadidla jako dezinfekčního prostředku,“ vysvětluje Meakin.

Zdroje: Thor B.: Použití síly, Annette M. B. Meakin: Galicia, the Switzerland of Spain