Římem se můžete procházet týdny a pořád budete objevovat něco nového. Velké maličkosti, kterých jste si prve nevšimli. Koloseum nepřehlédnete, ale znáte amfory z Trajanovy tržnice? Pokud ne, běžte se podívat na jejich ladné tvary. Nejde o historické kopie, ale skutečné originály.
1. Ústa pravdy: Bocca della Veritá
Ústa pravdy jsou umístěna pod podloubím kostela Santa Maria in Cosmedin. Maska, která je vyrobena z mramoru, váží 1,2 tuny a její průměr je 175 centimetrů. Mýtus, který se k ní váže, zní, že kdo dovnitř vložil ruku a byl lhář, ten o ni přišel. Kromě jiných snímků se objevila i ve filmu Prázdniny v Římě s Audrey Hepburn a Gregory Peckem. Marcel Sauer v knize Řím: A všude na dosah je krása, spekuluje, že mohlo jít o poklop od kanálu. Ovšem zřejmě jde z jeho strany o velkou nadsázku. Leda že by byla kanalizace svedena do podloubí kostela Santa Maria in Cosmedin, kde byla maska v 17. století umístěná.
2. Mluvící socha Pasquino
Tentokrát nečekejte zázrak, ale skutečně sochu, která vám může předat vzkaz od kamaráda nebo milenky. Navíc je to ideální místo k předání vzkazu mezi špiony, například, že je potřeba vyzvednout mrtvou schránku (špioni je obecně pořád ještě úspěšně používají). U sochy na Piazza di Pasquino si totiž na nalepených papírcích nechávají vzkazy všichni, kdo tuhle metodu potřebují využít. A nejedná se o nadsázku, na místě rohového domu je skutečně socha, torzo,
ženské postavy.
3. Dům Piazza Fiametta 16
Vypadá to jako obyčejný dům, ale je důkazem, jakého majetku modla nabýt kurtizána (kdo neví, vypomůže si internetovým vyhledávačem), pokud byla opravdu dobrá. A to Fiammetta Michalis zřejmě byla! Podle norem 15. století byla považována za počestnou kurtizánu, neboť patřila k lepší společnosti,“ píše Marcel Sauer ve své knize. Nabízí se celá řada škodolibých hlášek o „kurtizánách“ z lepší společnosti. Faktem ale je, že církev, byť poněkud nerada, s takovým dědictvím, které Fiammetta získala, souhlasila. Kdo ví, kdo všechno patřil k jejím „přátelům z lepší společnosti“.
Podívejte se sami, není Řím kouzelný?
4. Noha v ulici Via di Santo Stefano del Cacco
V tomto případě není jisté, zdali jde o nohu, které někdo zničil zbytek těla, nebo votivní dar. Ten se dával lékařům nebo chrámům a měl podobu té části těla, kterou se povedlo vyléčit. Votivní dar se nedával v případě, pokud se povedlo vyléčit hemeroidy, tedy alespoň se o tom literatura nikde nezmiňuje. Levá končetina obutá do sandálu prý původně stála o kousek vedle, ale byla posunuta kvůli průjezdu královského pohřebního průvodu. S úklidem zpět na původní místo už se nikdo neobtěžoval. Server archeoguidaroma.it tvrdí, že noha patří ke kolosální soše, která stála nejstarší a největší egyptské svatyni v Římě zasvěcené božstvům Isis a Serapis. Méně pravděpodobné tvrzení zní, že mohla být reklamním poutačem na krámek ševce.
5. Poledne na kopci Gianicolo
Tady poledne nepřehlédnete, tedy vlastně nepřeslechnete. Ohlašuje se totiž výstřelem z děla. Děla, houfnice či kanony se měnily, poledne zůstává. 1. prosince 1847 zavedl papež Pio IX. označování času pomocí děla, aby se místo nekoordinovaného zvonění kostelních zvonů používal pouze jeden signál pro oficiální čas. Dělo střílelo až do srpna 1903 ze svého prvního stanoviště v Castel Sant'Angelo; poté bylo přemístěno na svahy Monte Mario a nakonec 24. ledna 1904 do Gianicola. Během druhé světové války byla tradice kvůli válce přerušena. Děla byla potřeba jinde a zbytečně by výstřely mátly obyvatele. Tradice se vrátila 21. dubna 1959.
