Socialistická potřeba nekvalitního hnědého uhlí měla přednost před životem obyvatel. Zbourání historické části královského města Most z důvodů těžby je všeobecně známé. Holdy na Mostecku se mění v divočinu.
Lidmi stvořená divočina
Na území dnešní Kopistské výsypky se rozkládala obec Souš a přirozeně tudy protékala řeka Bílina, jejíž tok je dnes kanalizován. Výsypka vznikala odvozem skrývky z povrchového dolu Obránců míru v letech 1945–1976. S nákladnou rekultivací se začalo už v roce 1962, kdy během několika let bylo na ploše 295 ha vysázeno 1,23 miliónů sazenic stromů a zhruba půl miliónů keřů, a to včetně nepůvodního akátu nebo topolu kanadského. V roce 2013 byla část výsypky vyhlášena jako přírodní památka o rozloze asi 154 ha.
I když to vypadá na přirozený les, když se zaměříte na to, jak je porost starý nebo jak vysázený, je jasné, že tady úřadoval člověk. Občas jsou ještě stále vidět řady kmenů a pravidelné odstupy. Rekultivaci bylo potřeba naplánovat a zaplatit, byť mnohem levnější způsob by bylo nechat všechno na přírodě.
„Bylo zde zjištěno 33 druhů dřevin, což je mnohem více, než jich bylo v rámci rekultivace vysazeno. Prokazatelně náletového původu jsou pionýrské dřeviny, jako bříza bělokorá a topol osika, dále jabloň lesní a hrušeň planá, zatímco lípa, habr, jilm a javor babyka zde zřejmě byly vysazené,“ udává Zdeněk Lipský ve své publikaci zaměřené na Kopistskou výsypku.
„Vhodnost tohoto způsobu obnovy krajiny potvrzují i zkušenosti z Německa, které na sukcesi (sukcese je přirozený návrat přírody, pozn. autora) staví velkou část strategie obnovy přírody hnědouhelných lomů. Sukcese je tam podporována také legislativou, která návrat „divoké přírody“ do některých území po těžbě vyžaduje,“ píše Markéta Hendrychová v časopise Vesmír.
Z reportérova zápisníku
Neprošel jsem
Na první pohled je nejjednodušší cesta k přírodní památce Kopistská výsypka od rekreačního prostoru jezera Matylda. K němu se přímo od vlakového nádraží dostanete busem č. 22, což byl i můj případ. Dál je to sotva kilometr pěšky a podle mapy by neměl nastat žádný problém. Stačilo pak jen přejít frekventovanou cestu I/13, přeběhnout přes trať a přejít kus pole s vojtěškou. Co na mapě chybělo, byl malý mokřad napájený sotva metr a půl širokým potůčkem. Metr a půl se dá přeskočit i s fotobatohem na zádech. Tedy pokud je pevné místo na odraz. Jenže tady byla půda extrémně měkká. A jak se ukázalo, ani přebrodit to nešlo. Ještě než jsem vstoupil do toku, zajela mi noha po koleno do černého, mazlavého bahna. Na tu nejzákladnější očistu padla trocha vody, co jsem měl na pití. Ve vodě mokřadu se nedalo bez proboření se do bahna dojít. Uschlé bahno nakonec povolilo až cestou zpět ve vlnách Matyldy, což je rekultivační jezero, vzniklé zatopením lomu Vrbenský. Ne vždy je ta nejpřímější cesta cestou nejkratší.
Přírodní památka tvořená haldou je dnes už vlastně lidmi stvořenou divočinou. Špatně průchodnou a stále zarůstající. Přírodovědec na první pohled sice odhadne, že složení dřevin je trochu nepřirozené, ale laik uvidí špatně průchodnopu zelenou hradbu.
Ráj pro čolky
„Přírodní památka Kopistská výsypka na Mostecku byla vyhlášena k ochraně vzácného obojživelníka čolka velkého. Kopistská výsypka neprošla technickou rekultivací, při které je zarovnáván terén, po jejím nasypání zde proto zůstalo zachováno mnoho úžlabin a prohlubní, ve kterých se hromadí dešťová voda a vznikají zde tůně,“ udává Ročenka životního prostředí Ústeckého kraje 2013. Podle některých údajů je tady největší koncentrace čolků v Ústeckém kraji.
Připravte se na hmyz
Zelený stín, vysoká vzdušná vlhkost a množství hmyzu. Vypadá to tu skoro jako v amazonském pralese, sem tam tůně s čolky a žábami. Na rákosovém porostu občas přistane nápadně modře zbarvená vážka ploská a při troše pozornosti zahlédnete desítky šidélek. Že je tu opravdu živo, prozradí hlavně cestičky vyšlapané spárkatou zvěří a nebo zvuky. Od jara do pozdního podzimu je terén v podstatě neprůhledný, hustě zarostlý křovinami. „Mrcha jedna,“ zamumlal jsem a z kůže sundal už asi desátého kloše. To je krev sající otravný hmyz, vypadající jako okřídlené klíště. Není to zrovna specialista na lidskou krev, miluje jelení zvěř a nejspíš nepohrdne ani muflonem nebo srnčí, takže tady hlady neumře. Jen v tom vedru jsou hrozně otravní.
Díky listnatému opadu, stárnoucímu porostu a náletu se původní halda čím dál víc blíží ne-li přírodnímu, tak alespoň přírodě blízkému stavu. Začíná se objevovat dub, což je pro zdejší oblast původní strom. Přestože jde o haldu, tak se stala útočištěm pro řadu vzácných druhů. A to je něco, co povrchovou těžbou těžce postižené Mostecko extrémně potřebuje.
Zdroje: Ročenka životního prostředí Ústeckého kraje 2013, Proměna Kopistské výsypky na regionální biocentrum
