Zatímco pastí jsme v lesích novozélandského Severního ostrova viděli desítky, vačnatec jménem kusu liščí nám do oka padl jen jednou. Ležel přejetý na cestě a jeho mrtvola se na sluníčku pomalu rozkládala.

Cílem byla kožešina


Kusu je pohledné zvíře. Jeho hustá kožešina jako by přímo vybízela k pohlazení. Byl to právě kožich, který stál za importem prvních jedinců z Austrálie. Místní si mysleli, že si tady jejich chovem vybudují kožešinový průmysl. Ano, pokud si myslíte, že za dovozem zvířat byla vidina peněz, tak máte správný odhad. Nikoho nenapadlo, že ekonomická rozvaha se obrátí v přesný opak. Likvidace nového druhu a způsobené škody se každoročně šplhají na desítky milionů novozélandských dolarů. Kusu patří mezi vačnatce a první pokusy byly neúspěšné až do roku 1858, kdy se v Southlandu podařilo zachovat jejich první populaci.

Video ukazující, jak se loví invazivní vačnatci do pastí.

Zdroj: Youtube

Zabít na mnoho způsobů

Během následujících 90 let se vedly neustálé debaty o tom, zda vačice představují problém. Zemědělci a majitelé sadů byli frustrovaní z toho, že jim zvířata ničí rostliny, ale ti, kteří se zabývali obchodem s kožešinami, považovali odchyt possumů za cenný zdroj příjmů. V roce 1911 vláda povolila lov vačic kvůli škodám způsobeným na úrodě a v sadech, ale v původních lesních oblastech byly stále chráněny,“ píše server věnující se nepůvodním druhům v novozélandské přírodě. Dnes je kusu tráven, loven do pastí, střílen… Kusu liščí aneb possum, jak ho nazývají Novozélanďané, patří mezi největší a nejnenáviděnější nepřátele.

Kusu liščí

Velikost: délka těla 32–58 cm, délka ocasu 24–40 cm. Váha: 1,2–4,5 kg. Počet mláďat: 1. Délka březosti: 16–18 dní. Výskyt: lesnaté a křovinaté oblasti včetně velkoměst Austrálie a Tasmánie, zavlečený na Nový Zéland. Potrava: preferuje eukalyptové listy; květy, ovoce, semena; hmyz, ptačí vejce, ptačí mláďata i další malí obratlovci. Zdroj: ZOO Brno

Ve 20. letech 20. století se ochránci přírody začali obávat dopadu vačic na původní lesy. V roce 1922 vláda zakázala dovážet possumy na Nový Zéland, ale v lesích byly nadále chráněny. Nakonec byly ve 40. letech 20. století předloženy první vědecké důkazy o škodách, které vačice působí na původních lesích. Postoj vlády se rychle změnil a possumové byly v roce 1946 oficiálně prohlášeny za škůdce. V roce 1950 se vyskytovaly na polovině Nového Zélandu a stále se šířily. Populace possumů na Novém Zélandu dosáhla vrcholu v 80. letech 20. století, kdy se jich na celém území Nového Zélandu vyskytovalo 50 až 70 milionů, píše server Predator Free Dunedin

Nový Zéland moc dobře ví, co může invazní druh způsobit za škody. Králíci, kapři nebo ropuchy v „nedaleké“ Austrálii jsou velmi důrazným varováním. Přestože kusuové nejsou primárně predátoři, působí škody tím, že okusem likvidují původní druhy rostlin. Ovšem nepohrdnou ani ptačími vejci nebo endemitními druhy měkkýšů, což způsobuje nenávratné škody.

Navíc škodí nejen tím, co žere, ale i jak to žere. Pravidelně se totiž kusu vrací na okousané stromy a dál je poškozuje, což jim nedovolí obrůst a regenerovat.

Související články