Malá česká Amazonka
Jet v létě „na vodu“ patří k českému koloritu, městští dobrodruzi v pruhovaných tričkách nasednou do plavidel různorodých tvarů, obsadí známé říční trasy a hlučně o sobě dávají znát. Fenomén overturismu se týká i českých řek, naštěstí jen těch nejznámějších. Stále se najdou místa, kde fyzickou a duševní odolnost vodáka vyzve jen příroda. Na neopakovatelné dobrodružství na Ploučnici přitom stačí třeba i jen dva dny.
Ploučnice je pravobřežním přítokem Labe, jenž pramení pod Ještědem a u Děčína se vlévá do Labe. Od jiných českých řek se poněkud liší, její břehy jsou zarostlé břehovými porosty a klikatí se lučinami v písečném a hlinitém řečišti. Na vodáky tu nečíhají žádné dlouhé jezy ani propustě, zato se vyznačuje klikatící se plavbou plnou přírodních překážek. Plavba po „malé české Amazonce“ je intenzivní a dobrodružná, ne příliš vhodná pro velmi malé děti či úplné začátečníky.
Co Čech to vodák
Ploučnice je sice splavná od Stráže pod Ralskem, ale to je zcela nezajímavý úsek. Do lodí se nasedá obvykle před Průrvou v Novinách pod Ralskem. Soutěska mezi strmými pískovcovými skálami končící tunelem je dílem lidských rukou, byl to neúspěšný pokus o stavbu vodní nádrže k pohonu hamru.
Projet Pekelným jícnem, Čertovou dírou nebo Hromovou ránou, jak se Průrvě také říkalo, je nezapomenutelný zážitek. Vody není mnoho, nebezpečné to není a konec tunelu do tůně raději sjíždějte na levé straně. Napravo hrozí zaseknutí lodě a velké pobavení případných přihlížejících.
Průrva
Koryto řeky směrem do Mimoně skýtá poměrně klidnou plavbu, jen bývá poměrně mělké. Zase ale můžete pozorovat okolní krajinu s majestátním vrcholem Ralska a při troše štěstí zde spatřit třeba i nádherně zbarveného ledňáčka.
Podívejte se, jak se splavuje průrva Ploučnice.
Vzhůru do Mimoně
V Mimoni se dá zastavit kdekoliv v úseku mezi Zámeckým a Poštovním mostem. Od Zámeckého mostu to je kousek na náměstí nebo na druhou stranu na sídliště, kde je vyhlášená zmrzlinárna, od Poštovního mostu je to blízko k supermarketům a najíst se dá v Dřevěnce nebo v hotelu Beseda. Rozhodně to stojí za zvážení, protože Mimoň je na řece na dlouho poslední možností nákupu v civilizaci. Dál vás čeká kromě jednoho kempu jen a pouze pustá a krásná příroda. Bohužel i civilizace je zde drsná, a proto se nedoporučuje nechávat zde lodě bez dozoru.
Vlídné útočiště na Borečku
Ještě asi půl hodiny za Mimoní je koryto řeky nudně hodné, než ukáže svou pravou tvář. Nepravidelné oblouky meandrující řeky v korytě téměř nezasaženém lidskou činností nenechají nikoho vydechnout. Je potřeba obeplouvat nebo podplouvat větve, části kmenů či celé stromy. Nikdy nevíte, kam řeka zrovna uskočí a je potřeba obezřetně volit trasu, protože řeka vás může poťouchle zavést do některého ze svých slepých ramen. Ano, tady se dá i zabloudit. Pod rozebraným železničním mostem se řeka na chvíli umoudří a pozornost vodáků přitáhne komín.
Ale pozor! Komín je chvíli vpravo, pak vlevo, jednou ho máte za zády, aby se zase objevil v dálce. Rychle pochopíte, proč se mu říká tančící komín. Pak přijdou ještě jednou na řadu padlé stromy a už se objeví vlídná náruč tábořiště na Borečku. Tady je kemp, toalety, sprchy a občerstvení s příjemným posezením. Ideální a v podstatě jediná možnost přespat. Od května z tábořiště dokonce každou sobotu dopoledne vyráží vodácký autobus k Průrvě, je tedy možné vyložit lodě na startu, postavit stan a jet v podstatě „na lehko“.
Vodácké informace - Průrva Ploučnice
Průrva Ploučnice
PRŮRVA (Noviny pod Ralskem) - BOREČEK TÁBOŘIŠTĚ MEANDRY
délka úseku: 14 km
přibližná doba splutí: 4 - 5 hodiny plavby
GPS - Průrva: 50.6877175N, 14.7643539E
GPS - Tábořiště Boreček: 50.6308975N, 14.7152739E
BOREČEK TÁBOŘIŠTĚ MEANDRY - BRENNSKÝ MLÝN
délka úseku: 15 km
přibližná doba splutí: 5 - 6 hodin plavby
GPS - Tábořiště Boreček: 50.6308975N, 14.7152739E
GPS - Brennský mlýn: 50.6518061N, 14.6290350E
Nekonečné meandry
Trasa mezi Borečkem a Brennským mlýnem je nádherná, náročná, nekonečná a nezásobená. Tedy co si na lodi nevezete, to mít nebudete. Čeká vás výzva v podobě zdánlivě nenápadného údolí s lužními lesy a především loukou, kde řeka Ploučnice vytváří meandry. Meandry zásadně pomáhají při velké vodě – řeka se tam může rozlévat do prostoru, aniž by způsobila nějaké škody. Lužní lesy, louky a mokřady jsou domovem neuvěřitelně pestré škály běžných až zvlášť chráněných rostlin a živočichů.
Přímo kolem řeky nevedou žádné cesty, na louce se tábořit nesmí, jen v létě tu bývají skautské a indiánské tábory. Plavba meandry je krásná a proměnlivá, řeka místy zpomaluje, jindy loď unáší nečekanou rychlostí, jednou máte pocit, že jedete svižně vpřed, jindy pádlujete zdánlivě do protisměru. Na konci louky je trampská osada a pak se nad řekou uzavře les a s ním houštiny, křoviny, větve a kmeny propletené do zdánlivě neproniknutelné džungle, končící až u jezu Brennského mlýna. Tam končila i naše dobrodružná plavba.
