Česká republika je, co se krajiny týče, extrémně průchodná a k houbařům neuvěřitelně vlídná. Houby rostou po celý rok, ale v září až v říjnu, tedy v době vrcholné sezóny, je les „zabydlen“ houbaři. Možná je to i proto, že v minulosti jsme měli fantastické mykology, kteří byli zároveň výbornými popularizátory. Ikonou mezi nimi byl Miroslav Smotlacha.
Kam se hrabeme na Rusy
Z hlediska sběru hub jsou největšími houbaři Rusové, byť jejich evropské zařazení je nesprávné. Obří asijské rozlohy Sibiře, tamní nekonečné březové lesy, a ne zrovna vysoká životní úroveň, nahrávají k tomu, aby využívali darů přírody, co možná nejvíce. „Odborníci odhadují, že Rusové ročně snědí až 1,3 milionů tun hub. V pomyslném národnostním žebříčku si drží jasné prvenství. Není výjimkou, že v sezoně žijí vesničané v lesních chatrčích a sbírají a sbírají. Z měst zase ráno vyjíždějí tzv. houbařské vlaky, které se vracejí až večer,“ píše Ivan Veselý na serveru ireceptář.cz.
Skandinávské nevyužité poklady
„Přece to tu nenecháme,“ zaznělo mezi českými turisty ve Švédsku. Tamní lesy svítily mohutnými křemenáči a všem bylo jasné, že tolik hub nejen, že nemáme kam dát, ale ani by nevydržely transport. Nebyl čas je nasušit a převážet je v batohu byl holý nesmysl. Tak zůstaly na místě, ale bylo vidět, jak se nikomu nechtělo tyhle poklady opustit.
Je to tak. Houby milujeme.
Zlaté Česko
Našinec je prostě na houby natrénovaný. „Pro sběr hub v rámci obecného užívání lesa nemá rozdíl mezi státním a soukromým lesem význam. Je možno vstupovat do státního i soukromého lesa a tam houby sbírat. Omezení se týká, jak je uvedeno v první odpovědi, jen vstupu do porostů, kde se provádí těžba, manipulace nebo doprava dříví a vstupu do míst oplocených nebo označených zákazem vstupu,“ udává Ministerstvo zemědělství. Není problém si z lesa odnést kilogramy hub aniž by to bylo považováno za prohřešek. Naopak, je to vnímáno jako štěstí spojené s trochou znalostí.
Houbaříte?
Lesy oplývají v těchto dnech houbami všech druhů. Rostou všechny druhy hřibů i muchomůrek. Hřib dubový.
Zoufalí Britové
Pokud Čech vyrazí na houby s britskými přáteli, bude v lese za hvězdu. Britové mají o jedlých houbách minimální povědomí, obecné označení „toadstoll“ nevyznívá pro houby zrovna lákavě, protože toad znamená ropuchu. Slabá znalost hub dokonce za 2. světové války mohla za to, že Britové nevyužívali v dobách hladu houby jako potravinu. Přičemž houby mají široké kulinářské využití. Od klasické smaženice po náhražku masa do guláše nebo houby do polévky.
Francouzi jsou gurmáni
Zatímco našinec umí kulinářsky využít kdejakou houbu, Francouzi jsou vysazení na lanýže a žampiony. Žampionové plodnice se dají pěstovat ve velkém, což se v Francii skutečně děje, s lanýži je problém. Jejich pěstování se nedaří, lokality jsou utajovány a k hledání se využívají speciálně cvičení psi nebo prasata. Vzácnost se odráží na ceně. „V roce 2007 se jediný obrovský lanýž vážící půl druhého kilogramu prodal v dražbě za 165 000 liber. Stejně jako v případě diamantů, i cena lanýžů skokově roste úměrně k jejich velikosti,“ píše Merlin Shaldrake v knize Propletený život.
Nebezpečné Švýcarsko
Země helvétského kříže je z hlediska sběru hub v Evropě asi nejméně vstřícná. Každý kanton, dokonce i každá obec si může vyhlásit svá vlastní pravidla. Ve většině kantonů je zakázáno sbírat houby mezi osmou hodinou večerní a osmou hodinou ranní a navíc se smí sbírat jen některé dny v týdnu. I množství je omezené, většinou se pohybuje mezi jedním nebo dvěma kilogramy.
