Vstupuji do katedrály Notre Dame zasvěcené panně Marii, jedná se o nejvýznamnější sakrální památku Lucemburska. Je čtvrtek dopoledne a v katedrále je nadmíru živo.
Lucemburkové, potomci Slunce
Prodírám se mezi davy poutníků, kteří sem dorazili nejen z Lucemburska, aby se poklonili sošce z lipového dřeva pocházející ze 17. století. Panna Marie Těšitelka zarmoucených je nejen patronkou města Lucemburk, ale všech Lucemburčanů. Kostel jí byl zasvěcen v březnu roku 1848 a po dvaadvaceti letech jej sám papež Pius IX. povýšil na katedrálu. Stoupám si na špičky, abych viděla na dětský sbor, jehož zpěv naplňuje katedrálu magickou atmosférou.
Prohlídka katedrálou.
Okna zdobí vitráže, jejichž obrazy ožívají s přibývajícím světlem. „Jdeme dolů do krypty,“ probouzí mě z rozjímání průvodce Didier. „Někdo je právě u zpovědi, takže musím mluvit hodně po tichu“ a vede mě k pohřební komoře, v níž jsou pochováni všichni katoličtí členové velkovévodské rodiny (ostatky členů z řad protestantů odpočívají v kostele v německém Weilburgu). Vchod do komory střeží dva bronzoví lvi ozdobení heraldickým znakem lilie, jenž odkazuje na spřízněnost s francouzskou dynastií Bourbonů.
Současný a velmi oblíbený velkovévoda Henri (Jindřich) I. Lucemburský je potomkem Krále Slunce v přímé linii. „Tohle vás asi bude zajímat nejvíc,“ špitne Didier a ukazuje na mramorový sarkofág stojící hned vedle pohřebiště velkovévodů. „Tady leží váš král.“ Na náhrobku je psáno: „Král český, hrabě lucemburský, syn císaře Jindřicha VII., otec císaře Karla, děd císařů Václava a Zikmunda.“
Slepý a vážený král
Desátý český král Jan Lucemburský je zde znám především jako John the Blind neboli Jan Slepý. Ve svých jednačtyřiceti letech oslepl na pravé oko a během dalších dvou let zcela přišel o zrak. Příčinou byl pravděpodobně šedý zákal obou čoček podpořený genetickou dispozicí, protože mnozí Lucemburkové trpěli očními vadami. Jan padl roku 1346 v bitvě u Kresčaku v severní Francii, kde se až do poslední chvíle hrdinně oháněl mečem, aniž by svého nepřítele viděl.
V roce 1360, čtrnáct let po Janově osudové bitvě, byl u Kresčaku vztyčen kříž pojmenovaný Croix de Bohême. Na jeho čele stojí psáno: „Tento kříž připomíná hrdinský konec Jana Lucemburského, krále českého, který zemřel pro Francii 26. srpna 1346.“ Po Janově smrti, jenž byl pro Čechy „králem cizincem“, usedl na český trůn jeho syn Karel IV., pod jehož vládou nastal zlatý věk českého království. V Lucembursku ale zdaleka není tak známou personou jako jeho otec „Jan Slepec“.
Posmrtná detektivka
Stejně jako byl dramatický Janův život, nenechala se ani smrt zahanbit. Ostatky krále nejprve skončily v lucemburském kostele Altmünster, po jeho zničení je mniši přenesli do nového opatství Neumünster. Při přesouvání mumie se za podivuhodných okolností ztratila lebka, zatoulala se k jistému Hermannovi z Manderscheidu a musela intervenovat holandská regentka Isabella, aby se po sedmnácti letech mohla vrátit zpět ke svému tělu.
Když propukla francouzská revoluce, zachránila pozůstatky krále průmyslnická rodina Bochů (světoznámá porcelánka Villeroy a Boch) a ukryla je na půdě domu v německém Mettlachu na řece Saar. Údajně mniši požádali Pierra-Josepha Bocha o tuto laskavost. Roku 1833 potkal jeho syn Jean-François Boch pruského prince a pozdějšího krále Fridricha Viléma IV. na jeho cestě Porýním a darem mu nabídl Janovy relikvie. Princ považoval Jana Lucemburského za svého předchůdce a nařídil přednímu německému architektovi Karlu Fridrichu Schinkelovi, aby navrhl pohřební kapli. Ta byla postavena v roce 1834 u Kastel-Staadtu poblíž lucemburských hranic.
Související články
O čtyři roky později u příležitosti výročí smrti Jana Slepého byl při veřejné ceremonii desátý český král, hrabě lucemburský a titulární král polský uložen do sarkofágu z černého mramoru. Zde odpočíval do roku 1945, kdy si Lucembursko vzalo ostatky zpět a uložilo je v kryptě katedrály Notre Dame. Byla to velká sláva. Pozůstatky uložené do velké kované truhlice se vezly na lafetě a již se zdálo, že Janovo tělo došlo po šesti stech letech k zaslouženému klidu.
Do školy pod záštitou Karla IV.
Ve čtvrti Belair v ulici Karla IV. je v provozu škola pojmenovaná po „největším Čechovi“. Krajanská asociace Sdružení Čechů a Slováků v Lucembursku škole věnovala bystu Karla IV. Jan Lucemburský spolu s Karlem jsou naším společným osudem a jak se zdá i spojnicí pro budoucnost.
Třicátého srpna roku 1980 ale profesor Emanuel Vlček vyzvedl královy ostatky a převezl je letecky do Prahy k vědecké expertíze. Ve své zprávě mimo jiné zdůraznil: „Celý tento nález jasně hovoří o mnohonásobném druhotném poškození mumie a posléze i jednotlivých izolovaných kostí kostry. Je patrné nešetrné zacházení s mumifikovaným tělem krále a i s jeho záměrným poškozováním při odebírání částí na památku. Mezi kostmi jsou přimíseny ještě malé zlomky spálených kostí jiného jednotlivce.“
