Tlačenice ideální pro kapsáře. To bylo první, co mě napadlo, přestože jsem věděl, že Taiwan patří z hlediska pouliční kriminality mezi extrémně bezpečné země. Spíše než o pouliční bezpečnosti na Taiwanu to vypovídá o tom, na co jsme zvyklí u nás. Navíc by takto masivní pouliční vaření, stánek na stánku, maso vedle sladkostí, nejspíš neprošlo českými hygienickými předpisy a normami.
Tělo na tělo
Dav šinoucí se mezi stánky, doslova tělo na tělo určuje rychlost postupu. Pokud jdete ve skupině a jeden se u vystaveného zboží zdrží, ten bude ostatní těžko dohánět. „Umím si představit, jak by se u nás zboží ztrácelo. Takhle v chumlu lidí se to absolutně nedá uhlídat,“ letí mi hlavou, přestože mě Taiwanka Salome pracující v cestovním ruchu ujistila, že obavy jsou zbytečné. Jméno klame, mnoho Asiatů pracujících v cestovním ruchu či v mezinárodních firmách používá Evropanům a Američanům srozumitelná jména.
Ohřáté ústřice
Gurmánským překvapením se nevyhnete. V rozpuštěném cukru se kandují nejen jahody, což vzhledem k jejich sladké chuti dává smysl, ale třeba i malá rajčátka. Bůček je tradiční asijská pochutina, kterou najdete v mnoha úpravách, přičemž klasikou je nejprve uvařený a následně dokřupava fritovaný. A samozřejmě tu kromě jiného je i symbol čínských jídelen - pečená kachna. Hlavu si můžete koupit zvlášť.
Podívejte se na záběry z nočního trhu. Umíte si představit něco podobného u nás? Nejspíš by to neprošlo přes hygienu.
Zatímco u nás se podávají ústřice na ledu, tady se hřejí na roštu. K tomu se místo šampaňského dá koupit pivo. Jinak tady ale je o alkohol nouze.
Ne, že by se nedal sehnat, ale přímo na tržišti rozhodně není tak běžný, jako jsme zvyklí u nás. Asiati samozřejmě alkohol pijí, ale méně, neboť jim přináší rychlejší stav opilosti a brutálnější kocoviny. „Lidé asijského původu mají totiž ve své genetické informaci často mutaci, která zhoršuje fungování dalšího enzymu, odbourávajícího acetaldehyd na neškodnou kyselinu octovou,“ vysvětlují na svém webu přírodovědci z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy.
Linjiang
Od rýžového políčka k nočnímu trhu
Je libo náramek, který drží mobil na ruce?
Před rokem 1964 byla oblast známá jako noční trh Tonghua jen rýžovými políčky. V roce 1965 byla na ulici Tonghua postavena vesnice pro vojenské vysloužilce. V roce 1979 byla vytvořena ulice Linjiang jako asfaltová silnice a od té doby se z ní stalo to, co dnes známe jako noční trh na ulici Tonghua.
Linjiang Street je necelých 400 metrů dlouhá ulice, přičemž v minulosti se zdejší noční trh jmenoval Tonghua Night Market, 通化夜市podle jedné z bočních ulic, kam zasahuje. Oč je noční trh na ulici Linjiang mezi turisty méně známý, o to je autentičtější. V průvodcích se dočtete o nočním trhu Shilin, který je největší a jeho založení spadá do roku 1899. Právě jeho známost a rozlehlost láká turisty, což má vliv na autenticitu místa. Linjiang Night Market je zatím určen převážně místním, což sebou nese třeba to, že díky absenci angličtiny v místních jídelnách je dobré najít takovou, kde mají jídlo vyfocené. I tak se můžete dostat do situace, že ochutnáte knedlíčky v polévce, jež chutí připomíná čaj, ale jejich obsah je sladký mák. „To je naše specialita, děláme je jenom tady,“ snaží se pomocí pouhých několika slov a mnoha gest vysvětlit majitel. Druhý z koláčků v sobě ukrýval hmotu připomínající burákové máslo. Každý večer je tady „narváno“, ale prodejci nejsou vlezlí a neobtěžují. Pokud se u jejich stánku zastavíte a projevíte zájem, začnou své zboží nabízet, ale na rozdíl mnoha jiných asijských či afrických trhů nikdo nikoho netahá za rukáv a nesnaží se strhnout pozornost nepříjemným způsobem.
Zdroje: Přírodovědci.cz, rtaiwanr.com, nickkembel.com,
