Někdy máte na cestách prostě jen štěstí. V oblasti Gargana jsem se seznámil s půvabnou Češkou Katkou, která měla na zahradě citroníky dávající desítky kilo citronů v biokvalitě. Doma si dělali vlastní limoncello, které jsem dostal ochutnat. A obratem se zamiloval. Aby nedošlo k mýlce, láska směřovala směrem k nápoji vytaženého z mrazáku, nikoliv k pěstitelce citronů.
„Limoncello, vyrobené z citronové kůry, alkoholu, vody a cukru, je sladký a pikantní nápoj, který si často užíváte jako digestiv po večeři,“ píše web Brooklyn Wax. Já jsem ho sice dostal před obědem, ale to na zážitku nic neměnilo.
„Limoncello má své kořeny v jihoitalském regionu Kampánie, zejména na pobřeží Amalfi a na ostrově Capri. Přesný původ nápoje je nejistý, ale předpokládá se, že jej poprvé vyrobili mniši jako léčivé tonikum v 16. století,“ doplňuje Brooklyn Wax. Ve skutečnosti doložitelný důkaz o původu limoncella neexistuje.
Faktem je, že mniši mají s alkoholem obrovské zkušenosti, klášterní piva byla a jsou dodnes proslavená, a jejich mohutná břicha nesvědčila o přílišné gurmánské skromnosti.
Podívejte se na video a dostanete chuť na limoncello.
Kromě klasické skleničky na uvítanou, frťana ke kávě nebo již zmiňovaného digestivu po jídle, je vychlazené limoncello ideální i jako ingredience k pečení. V jižní Itálii, kde se s ním setkáte nejčastěji, se dává například do tiramisu.
Doplněk k a do tiramisu
Jeho hořkosladká chuť svádí k tomu využít ho do koktejlů. Jedním z nich je narůžovělý Limon Blush, kde je jeho součástí brusinková šťáva. Někteří ho přirovnávají ke Cosmopolitanu, který se pil v seriálu Sex ve městě. Kdyby ho Carrie, Miranda, Charlota a Samantha z Manhattanu pravidelně na obrazovkách popíjely, možná by z něj, a tedy i z limoncella, byl světový hit.
Tuny citronů na zemi
„Být to u nás, tak to někdo sebere a vypálí,“ napadlo mě, když jsem v ulicích sicilské Catanie viděl povalovat se citrony, které zralé popadaly na zem z citroníků vysázených v ulici. Podobné to bylo na vesnicích, kde se žluté plody velikosti ručního granátu běžně ve velkém válely v zahradách. Samozřejmě, že se citrony dají i koupit.
V souvislosti s limoncellem jsem „českou“ taktiku zmínil před místními. „To nejde, to bychom se uchlastali. A navíc máme stejně raději víno,“ zněla logická odpověď. Přitom výroba limoncella je extrémně jednoduchá.
„Podle jejího tradičního receptu se citronová kůra zalije 95procentním alkoholem. Nechá se louhovat osm dní, kůra se scedí, ve vodě se svaří (hodně) cukru na sirup a přimíchá se do lihové směsi; pak se rozlévá do lahví a nechá se několik dní nebo týdnů stát, než se podává,“ píše Giulia D. na serveru Walks of Italy. Z osobní zkušenosti bych jen doplnil, že když se vyndá limoncello z lednice vychlazené nebo nalije do skleniček uložených v mrazáku, posune to gurmánský zážitek na vyšší úroveň.
Ideální pro výrobu jsou citrony, které mají hrubou kůru a jsou právě pro jižní Itálii typické. Takže až tam vyrazíte, více, co ochutnat.
