Na mapě byly horké prameny Wang Pa Pao označené jako turistické místo a místní atrakcí byly gejzíry a lázně. Jenže vše bylo trochu jinak.
Výhoda autobusů v Thajsku tkví v tom, že vám zastaví na požádání. Jsou sice pevné zastávky, ale přáním cestujících je třeba vyhovět. Něco takového se vám u nás nepovede, mimo zastávku se stavět nesmí, na to jsou předpisy!
Opravdu chcete zastavit tady? Vždyť tady nic není
Proto, když jsme poprosili řidiče, aby nám zastavil, což obnášelo i vytažení batohů z úložných prostor, sice se podivil, ale zastavil. Když odjel, bylo naší první starostí najít autobusovou zastávku, odkud budeme o pár dní později pokračovat dál. Nebyla tam. Kdysi známé letovisko už mělo největší slávu za sebou.
Podívejte se sami na hlavní lákadlo. Tryskající horní pramen Thaweesin.
98 stupňů vřelá voda
K nebi vytryskla vřelá voda a nápis v thajštině a angličtině upozorňoval, že není dobré se přibližovat, neboť voda se blíží bodu varu. Toho využívají místní drobní obchodníčci s křepelčími vejci, kteří je ve výtoku gejzírů vaří. Voda v kanálcích má kolem 80 stupňů, takže „vaření“ trvá déle, ale prodejci mají času dost.
Občas tady zastaví nějaké auto, nakoupí drobné suvenýry, na telefon si turisté udělají pár fotek a jedou dál. Na první pohled tady není nic, co by stálo za delší zastávku.
Lázně minulosti
„Tyhle lázně ještě fungují?“ hledal jsem odpověď u místních, kteří se slunili u budov bývalých lázní. Omšelý stav a zamčené dveře naznačovaly odpověď. „Ne, už nějaký čas jsou zavřené, přestali sem jezdit lidi,“ zněla odpověď.
Zdejší horké prameny jsou přirozeně se vyskytující výrony geotermální minerální vody. Kde je minerálka a horká voda, tam jsou lázně, známe to ostatně i od nás. Jáchymovem počínaje a Karlovými Vary konče. Podle vyprávění starších z vesnice Pong Nam Ron se v minulosti v této oblasti nenacházely žádné vesnice, jednalo se o věčně zelený les, dříve známý jako Pong Din. Jenže tady zřejmě chyběla kupní síla a lázně se pomalu noří do zapomnění.
Sůl a minerály vysrážené z horké vody chodila olizovat zvířata, která brala zdejší slané močály jako přirozený zdroj minerálních látek. Oblast znali obchodníci putující mezi Chiang Mai a Chiang Rai, kteří se zbožím a kravským či koňským potahem putovali mezi oběma městy jako dopravní prostředky. Plošina mezi kopci s horkou vodou byla ideálním místem k přenocování a odpočinku. Teprve později se místo začalo využívat pro rekreaci a vystavěné lázně po nějakou dobu fungovaly.
Otevřeno pořád a bez poplatků
V Chiang Rai jedna z cestovních kanceláří nabízela výlet ke zdejším pramenům a jako bonus uváděla, že není potřeba platit žádné vstupné a gejzíry tryskají pořád, takže jejich erupci stoprocentně zažijete. Měli pravdu. Několik gejzírů tryská podél hlavní cesty a kdo chce, může si ohřát nohy v kanálcích, v nichž odtékající voda pomalu chladne. Vařená křepelčí vejce jsme oželeli a nakonec odjeli stopem.
