Na Yucatánském poloostrově toho můžete vidět hodně. Ani během měsíčního pobytu nemáte šanci prozkoumat všechno. Podzemní prostory zvané cenoty rozhodně nevynechejte. Jsou jich stovky, tak vybírejte pečlivě.
Mayové byli na suchu
Yucatán se pyšní množstvím památek na mayskou civilizaci, které vznikly na vápencovém podloží. Geologická zmínka není samoúčelná, protože vápenec je propustný pro vodu, která mizí v podzemí, zatímco mayská města a svatyně zůstávaly na povrchu. Není náhodou, že mnohá sídla vznikala v bezprostřední blízkosti podzemních zdrojů vody. Voda, která prosákla do podzemí se dostala do rozsáhlých prostor. U některých jeskyní se propadly stropy a umožnily tak Mayům přístup k množství sladké vody. V současnosti se některé z cenot, což jsou ony podzemní, vodou naplněné prostory, vyhledávané turistické cíle. Důvod je jednoznačný: krystalicky čistá a zároveň příjemně teplá voda.
Vykoupat se v nich je skutečným zážitkem. Někde se slézá po žebříku, jinde mají do skály vytesané schody a například v Dzibichaltunu voda vystupuje v podstatě až na povrch, takže cenota Xlakah vypadá jako 44 metrů hluboké jezírko. Odhaduje se, že cenotes je na Yucatánu několik tisíc, ale vstup do těch nejznámějších je zpoplatněn. A nejde zrovna o malé poplatky, klidně vás vyjde na několik stovek. Možná proto se vyplatí hledat ty méně atraktivní, zapadlé, vesnické a zdarma. Ty jsou totiž mnohem dobrodružnější.
Nok An
Američan John má jako koníčka navštěvování mexických cenotů. Zdaleka ne všechny jsou turistickými cíly, ostatně ty, které leží mimo a jsou známé a využívané místními, nebo dokonce ty, které jsou téměř neznámé, považuje za nejzajímavější. My se s ním potkali u cenoty Nok Ak. Na první pohled nepříliš atraktivní „díra“, ale pro něj to byl objev. „Zkoumám podrobné mapové podklady a tady jsem poprvé. Mám novou cenotu do sbírky,“ říkal a nedokázal skrýt jistou pýchu.
Úchvatné video z cenotes.
Popravčí studny
Slovo „cenote“ pochází z mayského slova „dz’onot“, což znamená studna nebo propast. Pro Maye byly cenoty nejen zdrojem pitné vody, ale hrály i důležitou roli v jejich duchovním životě – představovaly totiž vstupní bránu do podsvětí. A jak ukázaly nálezy celé řady vzácných obětních předmětů, ale i kosterních pozůstatků, šlo i o místa, kam padaly lidské oběti. Miloslav Stingl je ve své knize 2012: Mayové, jejich civilizace a zánik světa, nazývá studněmi smrti. Archeolog Thompson podle Stingla koupil v USA námořní bagr, aby s jeho pomocí vytáhl z cenoty cennosti. S jeho pomocí kromě tun bahna vyzvedl i kopálovou pryskyřici a nezpochybnitelný důkaz obětin: lidské lebky a kosti. Ale bylo toho mnohem více. „Sošky vyřezávané z nefritu, dvacet zlatých prstenců, jednadvacet zlatých figurek žab a štírů a jiných živočichů, překrásnou zlatu masku, desítky hulche, oněch nejobvyklejších zbraní Mayů toltéckého období,“ vypočítává Stingl.
Cenote
Kdyby jste si mohli vybrat jen jedno místo během návštěvy Mexika, byly by to cenoty nebo pyramidy?
Ani dnes, více než 100 let poté, co Edward Herbert Thompson prozkoumával mexické podzemí, nejsou všechny cenotes podrobně zmapované a prozkoumané. Takže pokud se za nimi vydáte, může z toho být zajímavá dobrodružná výprava. Pokud nezůstanete jen u těch, které se proměnily v drahá veřejná koupaliště.
