Tell es-Sultan se stal položkou na Seznamu světového kulturního dědictví. Za normální situace se děje to, že jakmile se objeví na prestižním seznamu nová položka, okamžitě to znamená nárůst turismu. Přijíždějí návštěvníci, vznikají krámky, obchody, hotely i hampejzy. Místo se začne komercializovat a zároveň ztrácet své génius loci. Snadno je to pozorovatelné na mnoha světových lokalitách. Jenže tady je to jinak. Prehistorické ruiny leží, které leží mimo současné hranice města, jsou více než 11 000 let staré. Ale vzedmutí turistického zájmu se nekoná. Problém je v tom, že se nacházejí na palestinském Západním břehu Jordánu.
Parkoviště i občerstvení
Jericho leží severně od Mrtvého moře (na izraelské straně) a Tell es-Sultan leží na severním okraji Jericha. „V 9. až 8. tisíciletí př. n. l. bylo neolitické starověké Jericho/Tell es-Sultan již rozsáhlým trvalým sídlištěm, což dokládají dochované monumentální architektonické atributy, jako je hradba s příkopem a věž,“ píše UNESCO na své Seznamu světového kulturního dědictví. Věž a příkop jasně naznačují obavu z útoku. Biblický starověk rozhodně nebyl bezpečnou dobou. Pokud nečekáte útok, nestavíte hradby a příkopy. Zato pokud čekáte turisty, postavíte jim parkoviště a možnost občerstvení. Obojí tam najdete
Město, tedy jeho ruiny, jsou důkazem sofistikované společenské hierarchie, kde muselo být plně fungující zemědělství, obchod i armáda. Neustále se pohybují lovci a sběrači nestavěli města. Trvalé sídlo je jen v místech, kde půl roku čekáte na to, až vám uzraje úroda, kterou zpracujete a zasadíte a znovu čekáte. Nalezené sošky jsou důkazem o aktivně praktikovaném náboženství. Přestože se nacházíme v biblické oblasti, tak ještě tisíce let se nenarodil žádný křesťan.
V 9. až 8. tisíciletí př. n. l. bylo neolitické starověké Jericho/Tell es-Sultan již rozsáhlým trvalým sídlištěm, což dokládají dochované monumentální architektonické atributy, jako je hradba s příkopem a věž.
UNESCO
Archeologický materiál z mladší doby bronzové na lokalitě poskytuje poznatky o městském plánování, zatímco pozůstatky ze střední doby bronzové odhalují přítomnost velkého kanaánského městského státu, vybaveného městským centrem a technologicky inovativním valovým opevněním, obývaného sociálně složitou populací.
Palestinská samospráva v roce 2021 odhalila jednu z největších mozaik na Blízkém východě v paláci v Jerichu z osmého století. „Pozdější historický vývoj, trvající tisíciletí a doložený hmotnými pozůstatky za hranicemi Tell es-Sultan, tvoří bohatý kulturní kontext historického zájmu a hodný ochrany, včetně mimo jiné židovského a křesťanského dědictví,“ uvedl zástupce ředitele UNESCO- Generál Ernesto Ottone na schůzce k diskusi o místě.
Za osídlení může klima
Jakkoliv můžeme hořekovat nad současným nestálým počasím a klimatickými změnami, z největší pravděpodobností to bylo právě oteplení, které stálo za osídlením a zejména za rozvojem Tell es-Sultanu.
Oblast byla zřejmě oblíbeným tábořištěm natufijských lovecko-sběračských skupin, za což může trvalý pramen prameni Ein as-Sultan. Ne nadarmo se říká, že kde je voda, tam je život. Tito lovci-sběrači po sobě zanechali roztroušené mikrolitické nástroje ve tvaru půlměsíce. Později začaly vznikat první kruhové doby a rozjelo se osídlení, které se dodnes nezastavilo. U pramene je život dodnes.
Nejstarší město na světě.
Podle sčítání v roce 1922 mělo Jericho „pouhých“ 1 029 trvalých obyvatel, což není o moc víc než česká víska, jako je jihočeský Brloh nebo středočeský Družec. V roce 2017 mělo zhruba 20 000 obyvatel, což pokud bychom chtěli přirovnat k některému z našich měst, tak vzpomeneme třeba na Mělník, Blansko nebo Náchod.
Bohužel aktuální politická a vojenská situace v oblasti zrovna k návštěvě neláká. Zato nutí k přemýšlení, jak moc se lidstvo mentálně posunulo od dob, kdy tady byly postaveny první doby. A zavražděn první člověk, daleko před tím, než vzniklo křesťanství nebo islám.