Čtvrť Haight-Ashbury v San Franciscu proslula v 50. a 60. letech 20. století jako bohémská enkláva a v polovině 60. let se stala centrem hippie kontrakultury. „Byly jednou časy, kdy staré viktoriánské domy v Haight-Ashbury byly jedny z nejlevnějších ve městě. Těžko uvěřitelné, ale pravdivé. Nízké ceny přilákaly do této oblasti v polovině 60. let tisíce mladých lidí a rychle se stala srdcem rozvíjející se kultury hippies. Během této doby se sem přistěhovali Jefferson Airplane, Janis Joplin a Grateful Dead, díky čemuž se tato čtvrť stala epicentrem uměleckého vyjádření a svobodné lásky nabité LSD. Tato čtvrť byla tak dobře známá jako srdce hippie (a drogové) kultury, že reportér New York Times v této době označil čtvrť Haight-Ashbury jako „Hashbury,“ poutavě shrnuje Stephania Long své postřehy s historií hnutí, která proslula možná až přílišnou láskou k drogám a volnou láskou.

Hippie

Termín hippie použil poprvé v roce 1965 Michael Fallon ve svém článku o bohémských skupinách, které se přesunuly ze čtvrti North Beach do Haight Ashbury a vyznačovaly se alternativními postoji hipsterských beatnických básníků,“ napsala Caroline Youngová v knize Módní kmeny – styl subkultur. Tím nenápadně naznačila, kam se máte v San Franciscu vydat, pokud máte rádi volnou lásku, batiku a Formanovy Vlasy. Léto lásky v roce 1967 bylo významným obdobím hnutí hippies, kdy se ve čtvrti Haight-Ashbury v San Franciscu sešlo více než 100 000 lidí a stalo se kulturním centrem takto smýšlejících lidí.

Období pomohlo zrodit „květinové děti“, hlavní americký symbol 60. let, přičemž volná láska, užívání drog a komunitní život se v San Franciscu staly normou stejně tak, jako volání po míru a ukončení války ve Vietnamu. Díky jejich extrémní svobodomyslnosti se v bývalém Československu „máničkám“ stříhaly dlouhé vlasy, aby nevypadali jako „hipísáci“. Tedy jako lidé, kteří si o svém účesu rozhodují sami.

Zdroj: Youtube

Hippie Hill

Hippies zanechali v San Franciscu celou řadu stop. Ta nejnápadnější je v názvu Hippie Hill, kde se dodnes zdržují umělci a podobně jako na pražském Petříně si tam můžete udělat piknik. Jen možná budete muset při svém rozjímání strpět bubenické session a ignorovat občasný závan marihuany. Policie je na tomto místě ke kuřákům benevolentnější. Čtvrť kolem křižovatky ulic Haight a Ashbury se zklidnila a vyrostla od svých hippie začátků. 

Hippie butik

Samotná čtvrť Haight-Ashbury nežije uměleckým životem, nicméně jasné stopy po hippie kořenech v ní přece jen najdete. „Řada místních podniků zachycuje historii a atmosféru hnutí hippies. Zejména se určitě podívejte na Jammin' on Haight , „hippie butik“ (pokud tato dvě slova vůbec jdou dohromady) s psychedelickými interiéry a kravatovým oblečením,“ doporučuje S. Long. Její narážka na hippie butik má své opodstatnění. Květinových vzorů, batiky a volného oblečení se chopil módní průmysl, takže si podobné kousky můžete koupit za částku, která by správnému „hippie“ vydržela na týdny a možná i měsíce života. Volnomyšlenkářský výraz se vtělil v kulturní fenomén, který se dá velmi dobře zpeněžit.

Jen zvenku můžete obdivovat dům, kde tvořili, někdy střízliví, jindy „sjetí“ členové rockové kapely Grateful Dead. Stojí přímo v Haight-Ashbury. Přestože dům není otevřen pro prohlídky, stále je oblíbeným místem k okouknutí alespoň zvenčí. Na přední verandě možná poznáte místo, kde se fotil jeden z obalů jejich alba.

Knihovna a kavárna

Pro beatníky by zase povinnou zastávkou mělo být knihkupectví City Lights a kavárna Vesuvio. Právě kolem nich a v nich se „poflakovali“ slavní spisovatelé a básníci, včetně Jacka Kerouaca a Allena Ginsberga. Vydavatelství City Lights vydalo jednu z nejvlivnějších a nejkontroverznějších Ginsbergových básní, „Howl“. Tradicionalisté je za to rozhodně nepochválili. Rozhodně stojí za to se tady zastavit, obě místa mají svou uměleckou atmosféru a beatnického ducha. Cítíte se svobodomyslně? V tom případě víte, kde se v San Francisku stavit.

San Francisco toho nabízí opravdu hodně. Hippie a beatnická historie a kultura je jen zlomek z celkové nabídky. Jen proslulý Golden Gate stojí za samostatný článek a zastávku. Ale o tom někdy příště.

Zdroje: theculturetrip.com, Young C.: Módní kmeny – styl subkultur, blog Urban Adventures