Neafrický Affric
„Pojď se mnou tam, kde nebe je vysoké a modré a kde oblaka bílá rychleji než kde jinde plují. Slyšíš tu píseň větrů v korunách borovic? Slyšíš tu píseň dálek závratných? Tiše a velebně šumí hlavy stromů. Záře slunce červenavá stéká po jejich rozpukaných kmenech a vůně pryskyřice tě omámí,“ napsal Jaroslav Foglar v knize Kronika ztracené stopy.
Ačkoli takovýto popis se dá napasovat na tisíce míst, na Glenn Affric sedí víc, než dokonale. Tedy pokud je pěkné počasí. Škoda, že Glenn Affric autor Rychlých šípů nikdy nenavštívil. Určitě by tady zasadil některý se svých klukovských příběhů. Na břehu jezera Loch Beinn by se nádherně vyjímala chata z Jezerní kotliny a v okolních lesích by se do sytosti vyřádili Svorní Gambusíni. Pokud vám název jezera připomíná Loch Ness, tak nejste geograficky úplně mimo. Jezerní domovina nejproslavenějšího skotského plaza (mýtického, byť mnozí v jeho existenci skálopevně věří) je celkem nedaleko. Pouhých 24 kilometrů. Někteří z návštěvníků Glenn Affric (glen znamená ostré údolí, ale taky strž či rokli) tvrdí, že se jedná o nejkrásnější kout Skotska vůbec.
Borovice lesní (Pinus sylvestris) se pyšní anglickým pojmenováním Scots Pine a zrovna tady je víc, než na místě. Když svítí sluníčko, tak návštěvníka oslňují odrazy paprsků od bílé kůry bříz a borovicová smůla šíří do okolí voňavé aroma. Když je zataženo, tak to vypadá jako všude ve skotské přírodě. Vlhkost zalézající pod bundu a mlha, kterou by za romantickou označil jen nenapravitelný idealista. Na druhou stranu právě během mlžně vlhkých chvil mají pauzu muchničky – proslavení to trapiči z říše hmyzu. Oč jsou menší než komáři, o to jsou nepříjemnější. Při jejich nejhorších letních atacích často nezbývá, než zalézt do stanu, hotýlku či penzionu a přečkat krizové období třeba u skleničky pravé skotské whisky.
Zemský ráj to napohled
„Tak mladí a už chodí o holích,“ zazněl komentář směrem k dvojici turistů, kteří, opírajíce se o své trekingové hole, mířili rychlou chůzí směrem k západnímu konci jezera Loch Affric. Možná si šli zapochodovat po pískové pláži, protože tamní koupání je určeno jen otužilejším jedincům. Nordic walking, jak se moderně říká „chůzi s dopomocí hůlek“, pronikla i na Skotskou vysočinu, kde je možné vidět lidi všeho věku, si to štrádovat po jezerních březích i sápat se do zdejších kopců. Duralové hůlky by asi nebyly nic platné při zahánění jelenů v říji, kteří se tady na podzim ozývají hlasitým troubením, nicméně kolena zřejmě od jisté námahy ušetří.
Zdejší faunu savců nezastupuje jen poměrně nápadná populace jelenů či nepůvodní, jelenovi podobný sika, ale i v Česku vzácná kočka divoká. Kdo má štěstí, ten spatří na hlavě černobíle pruhovaného jezevce. Ornitologové tu během v Británii populárním birtwatschingu (pozorování divokých ptáků) napočítali přes sto ptačích druhů. Od nenápadného budníčka většího, přes orlovce říčního a orla skalního, až po celou sbírku vodního ptactva užívajícího si života na jezerech. Začíná se u plejády kachen či labutí a končí na rybách životně závislých kormoránech. Možná, že právě úchvatné scenérie mají vliv na to, že vědci i amatérští přírodovědci tady provádějí podrobný zoologický i botanický průzkum. Vždyť jen broučkaři tu mají šanci najít přes 350 druhů. V roce 2004 zde byl provedený velký průzkum zaměřený právě na brouky.
Skokan a rašeliník Girgensohnův
V minulosti určitě prolézaly kopce místní kořenářky, vždyť na okolních svazích i kolem vody se dá najít slušná sbírka rostlin opředených nejrůznějšími mýty. Samozřejmě včetně orchidejí. Mnohé z nich měly údajně léčit či povzbuzovat mužskou potenci. Mezi léčivé, leč méně známé organismy, patří třeba důlkatec plicní, lišejník rostoucí na starých bukových porostech. Richard Tipping, paleoekolog na Stirling University zkoumal změny zdejší krajiny za posledních 10 000 let a došel k závěru, že krajina dnes působící starobylým dojmem prošla poměrně dramatickým vývojem. Podílely se na něm zejména klimatické výkyvy, mající za následek změny ve složení flory a fauny. Silně kolísala jezerní hladina, což se odrazilo v rozlehlosti zdejších rašelinišť.
Čas klanů
Kdo by neznal muže v kiltech. Chraňte se kilt nazvat sukní, je to podobné faux pas, jako by horolezcův cepín někdo nazval krumpáčkem. Hrdinné boje Skotů zpopularizoval v USA narozený Mel Gibson. Jeho ztvárnění Williama Wallace vyneslo 5 Oskarů a skotské historii neuvěřitelnou reklamu. Skotsko bylo „rozparcelované“ mezi jednotlivé klany a oblast Glenn Affric patřila Chisholmům. Sir John de Chesholme vedl v roce 1314 klan v Bannockburnské bitvě proti Angličanům. Skotové tehdy bojovali za svou nezávislost a Chisholmové z Chisholmu se do půtek aktivně zapojili.
Skoty si nikde ve světě nespletete
Strávit zde několik dnů se dá zcela bez problémů. Ve dne můžete podnikat výlety krajinou a večer číst příběhy z dramatické skotské historie. K tomu popíjet whisky z Vysočiny, což je úplně jiná záležitost (a místní samozřejmě budou tvrdit, že lepší) než ta z ostrova Islay – tomu se říká příjemně strávená dovolená. Čas, který člověku už nikdy nikdo nevezme. Existují tištění i internetoví průvodci po zdejší krajině. Některé cesty mají takřka nulové převýšení, jiné míří vzhůru do kopců. Z toho vyplývá, že každý si tady najde trek podle svých představ.
Zdroje: ČSFD, Forrest in Glen Affric, Stirling University, Walking Higlands
