Jedna z nevýznamnějších křesťanských poutí v Evropě vede z anglického Canterbury, přes Francii, Švýcarsko, ikonické průsmyky Alp i Řím až do Santa Maria di Lueca, samotného podpatku italské kozačky.
Na Via Francinega můžete vyzvat i La Manche na souboj
Cesta, která může být dlouhá tisíce kilometrů, napěchovaná historickými pamětihodnostmi, prudkými stoupáními, pobřežím i městskou krajinou. Stačí si jen vybrat část přesně pro vás, zakoupit si poutní průkaz credential a můžete vyrazit.
V 9. století nebyly symbolem jednoty hvězdy, ale Via Francinega
Počátky trasy Vie Francinega sahají až do 7. století n.l., kdy Langbardi bojovali o moc s oslabenou Byzancí. Trasa byla strategicky stanovena tak, aby spojila Apeninský poloostrov od severu po jih. Tehdy cesta nesla název Via di Monte Bardone a sahala pouze po horské sedlo Cisa Pass. V 8. století, kdy severní část Apeninského poloostrova spadla pod nadvládu Francké říše, byla cesta přejmenována na Via Francinega, protáhla se až do oblasti dnešního Nizozemí a stala se důležitou obchodní evropskou cestou propojující sever a jih.
Poutní pas
Na cestu je lepší pořídit si poutní pas, který vám zajistí mnohé výhody
Podle webových stránek viefrancigene.org zakoupíte poutnický pas credential za 8 eur (případně si napočítejte 7€ poštovné a nechte si ho zaslat). Tento průkaz vám zpřístupní levnější ubytování, slevy do některých restaurací i na dopravu, a hlavně budete mít prostor kam sbírat poutnická razítka. Na základě počtu poutních pasů zakoupených v loňském roce, víme, že se poutě zúčastnilo necelých 16000 lidí. To je samozřejmě neúplný údaj, protože ne všichni si pas kupují, ale i tak je pouť podstatně méně turisticky zatížená oproti její „profláklejší“ sestře Camino de Santiago, kde se čísla účastníků šplhají až do stovek tisíců.
„Na přelomu prvního a druhého tisíciletí nabylo poutnictví na významu. Svatými místy křesťanství byly Jeruzalém, Santiago de Compostela a Řím a Via Francigena představovala centrální křižovatku cest velké víry,“ píše se na stránkách Via Francinega. Po této cestě se lze totiž dostat jak k přístavům směrem do Francie, tak na opačnou stranu směrem k Jeruzalému. To umocnilo její vedoucí pozici a stala se symbolem jednotné Evropy. Ovšem první psanou zmínkou je až deník opata Sigerica, který se na cestu za vysvěcením vydal roku 990. Jeho cestovní deník se stal nejdůležitějším zdrojem informací. To také odůvodňuje přidání anglického úseku do trasy - Sigerica se stal totiž canterburským arcibiskupem.
Český geolog a klimatolog Václav Cílek, který často putuje nejrůznějšími krajinami, v rozhovoru pro Český rozhlas uvedl: ,,Via Francinega může vést i přes Camino d'Assisi. Assisi je totiž místem hlavního kultu svatého Františka."
Pohodlných 400 km - z Luccy do Říma
Od Canterbury až po Santa Maria di Lueca můžete překonat přes 3000 km, jeden průliv, nejvyšší pohoří Evropy, čtyři státy a nespočet měst. Jakou cestou půjdete, je ale jen na vás. Nejvyhledávanější cesta vede z Luccy do Říma. Daná trasa je přibližně 400 km dlouhá v závislosti na konkrétních odbočkách. Vede také přes města San Miniato a San Gamignano, jehož centrum je na Seznamu památek UNESCO. Stejně tak největší město na trase - Siena - je kulturním dědictvím. Pokud by vám na této relativně ploché trase s nejvyšším vrcholem necelých 900 metrů, chybělo nějaké to převýšení, můžete si udělat malou detour u vesničky Abbadia san Salvatore, kde se kopce vypínají až téměř k 2000 metrů. Až budete procházet kolem pátého největšího jezera Itálie, Lago di Bolsena, znamená to, že už máte za sebou skoro 3/4 cesty. A ani v Římě z Via Francinega neodbočujte, dovede vás až přímo k největšímu zábavnímu centru antického Říma, slavnému Koloseu.
Zdroje: www.viefrancigene.org, UNESCO, Jak to vidí Václav Cílek