Přestože Indie se svými velehorami na severu, plážemi na jihu, čajovými plantážemi a skvostnými paláci mahárádžů po celé zemi nabízí nespočet lákadel, Váránasí má zvláštní přitažlivost. Město, kde každý Ind touží zemřít, a mnozí se o to pokusí, má i pro Evropana silný genius loci. Navíc je jeho noční tvář úplně odlišná od té denní.
Velmi zjednodušeně řečeno, gháty jsou nábřeží. Do vody posvátné Gangy vedou kamenné schody a na rovném prostranství se odehrává život a smrt. Zdaleka ne všechny slouží ke spalování mrtvol, takových ghátů je ve Váránasí jen několik, ale bezpečně je poznáte. Za denního světla se kolem hranic hemží množství lidí, v noci vydávají až mystickou záři, pořád kolem nich někdo je a hlídá oheň i proces spalování zemřelého.
Spalování na ghátech
To zdaleka není tak dokonalé jako v našich kremačních pecích. Pokud neměli příbuzní dost peněz na dřevo, putuje mrtvola do vody nedokonale spálená. A nohy čouhající z plamenů je něco, co v naší kultuře vzbuzuje nepochopení. Veřejný pohřeb žehem postrádá intimitu, na kterou jsme zvyklí. Pokud někde na méně zkušeného cestovatele čeká kulturní šok, tak je to tady. Stejná voda, do které se házejí nespálené zbytky těl, slouží k čištění zubů a rituálnímu vyplachování úst. A taky do ní míří kanalizace.
Toto je Váránasí.
Ohně tady bez vyhasnutí hoří prý 3 500 let a být pohřben tím správným způsobem rozhodně není levná záležitost. Za tu dobu bylo v širokém okolí spáleno téměř veškeré dřevo, takže se na hranice musí dovážet, a to něco stojí. Proto je každý potulující se turista žádán o bakšiš, kterým by měl přispět na důstojnější pohřeb a lepší „odejmutí tělesné schránky“.
Noční Váránasí
Ne každý ghát je volně přístupný. Na některé může cizinec vstoupit jen za poplatek. Ale i tam se dá projít, pokud tam nakráčíte třeba ve dvě hodiny ráno.
Na „věčné“ město se můžete dívat dvojím pohledem. Hinduista ve vidí Váránasí posvátné město plné částečně opuštěných honosných paláců, které je zasvěcené celému panteonu bohů a kde je dobré zemřít. Místní mnohdy vidí v návalu turistů obchodní příležitosti. A turista je zvědavý na to, co všechno je na pověstech o ghátech a ohních pravdy. A všichni se potkají na každovečerním rituálu Aarti plného ohně a světla. Jenže večerní a noční pohyb má svá rizika. Zdaleka ne každý podnikatel, a přiznejme tento status i drogovému dealerovi, má počestné úmysly.
Pozor na drogové dealery
Strávil jsem v Indii několik měsíců a nikde jsem nezažil tak silný tlak ze strany prodejců nelegálních substancí jako právě tady. I když příležitosti byly, nikdy jsem nepodlehl nabídce tvrdých drog. Dokonce i „obyčejné houbičky“, tedy nesyntetizovaný přírodní halucinogen psilocybin, ve mně vzbuzovaly strach. Tady byla nabídka mnohem širší. Od hašiše, který je v Indii relativně běžný, přes LSD až po injekčně aplikovaný heroin.
Právě se setměním se nabídka objevila v nebývalé šíři. To logicky znamená, že se ve stejnou dobu musí objevovat i zákazníci. Místní dealeři moc dobře vědí, kdy je ideální doba na prodej. Změněné vědomí u uživatelů na jedné straně, touha po dávce na druhé a nutnost získat peníze na třetí se může v šeru potkat právě s vámi. Turistou, který peníze má. Proto je zvýšená opatrnost na místě.
„Já Indii považuji za bezpečnou, hinduisté jsou milí a nikdy jsem neměla žádný problém,“ svěřila se mi mladá Američanka, která se taky sama toulala Indií řadu týdnů. „Vlastně jen jednou,“ dodala po krátkém zamyšlení. „Vypila jsem nějaké podivné lassi (jogurtový nápoj) a pak mám několik dnů v trochu rozmazané mlze.“
