Hnůj po čichu pozná každý. Někomu voní, jinému nevadí a dalšímu je zápach odporný. Ale v každém případě je nezaměnitelný.
Je to boží
Indie je subkontinent neuvěřitelně pestrý. Najdeme tam nejvyšší hory světa s vrcholy věčně pokrytými sněhem, i pláže určené k celoročnímu koupání. Vzhledem k tomu, že Indové jsou převážně hinduisté, kteří nevěří v jednoho boha, tak mají obrovské množství nejrůznějších rituálů a svátků, protože každé z božstev si zaslouží vlastní. Příkladem jsou „narozeniny“ boha Hanumana, o kterém jsme už psali.
Hnůj
Hromada hnoje, ze které si chodí brát zahrádkáři
Hnůj je organická hmota tvořená převážně zvířecími výkaly. Přispívá k úrodnosti půdy tím, že obsahuje velké množství látek, jako je dusík či fosfor. Tím, že sám o sobě je velmi úrodný, tak podporuje růst bakterií i hub, které dále zvyšují jeho efekt.
Gore Habba
V teplé jižní Indii leží stát Karnataka a v něm vesnice Gumatapura. Právě tady se odehrává podivuhodný a poněkud páchnoucí závěr festivalu Díválí zvaný Gore Habba (někdy psáno Gorehabba). Místní mladíci a spousta přihlížejících se sejdou u obří hromady předem připraveného hovězího hnoje. Připomeňme jen, že pro hinduisty je kráva posvátným zvířetem, takže ani její výkaly nepatří mezi „odporné“ záležitosti. Dokonce se běžně suší a prodávají jako topivo, ale to není tento případ.
Celá akce začíná sběrem materiálu na budoucí zábavu, který se shromažďuje na místo k tomu určené. Konkrétně za chrámem Beerappa. Hnůj není suchý, ale mazlavý, aby se dal dobře nabírat a formovat do několikakilogramových hrud, které se hází po ostatních účastnících. Nikdo to nebere jako újmu, všichni se smějí, jsou spokojení a evidentně si zábavu, byť poněkud mazlavou a páchnoucí, užívají. Věří se, že účast na hře s rozstřikováním kravského trusu léčí lidi z nejrůznějších nemocí, což je jeden z důvodů, proč se tradice udržuje i po stovkách let. Pravdou je, že přihlížejících je více než hráčů. Součástí celého ceremoniálu je i pálení figuríny záporné postavy zvané Chadikora.
Díválí
Samotná „hnojová ceremonie“ je finále několikadenní slavnosti zvané Díválí. Původní smysl sanskrtského slova byla řada světel, dnes Díválí mnozí znají jako slavnost světla. Slaví ho zejména hinduisté, sikhové a džinisté. Například ve Váránasí je malá slavnost světel každodenním obřadem. V Indii, Guyaně, Trinidadu a Tobagu, Malajsii, Nepálu, Singapuru, na Srí Lance a Fidži jde dokonce o oficiálně uznaný svátek.
Chtěli byste zažít takovouto zábavu?
Nedílnou součástí slavnosti je zapalování malých hliněných lampiček (diyā) naplněných olejem, které symbolizují vítězství dobra nad zlem. Pokud na posvátné řece Ganze nebo Jamuně uvidíte plout košíček se zapálenou svíčkou, tak pravděpodobně jde o obětinu v rámci tohoto svátku. Je zvykem mít nové šaty a účastníci si dávají drobné dárky, často sladkosti. Pro některé indické finanční instituce začíná finanční rok právě prvním dnem Díválí, což jim má na dalších 12 měsíců přinést štěstí.
