Když národní park České Švýcarsko, jeden z klenotů Česka, zachvátil požár, celý národ upíral oči pouze jedním směrem. 23. července 2022 ve 22:57 se v ohrožení ocitla krajina, kterou za „naši” považujeme všichni, i když bydlíme stovky kilometrů daleko. Po dvou letech však není všechno tak černé, jak se zprvu zdálo a stráně se již začínají zelenat...

Z popela povstal nový život

Pravčickou bránu, nejznámější monument parku, správci chráněné oblasti zpřístupnili již necelé dva měsíce od uhašení požáru, a to 1. října 2022. Proto k ní za příjemného oblačného počasí můžeme vyrazit i nyní - po dvou letech od neštěstí. Když nás autobus z Mezné vykládá u Tří pramenů, již nás pohled na zčernalé spáleniště mrtvé krajiny připomínající Mordor neochromí. Na stráních se to i v parných letních dnech totiž zelená mladým porostem převážně průbojné břízy, odolného mechu, kapradí a nenáročné luční květeny.

Gabrielina stezka není stále přístupná, ale příroda se pozvolna obnovuje:

Zdroj: Youtube

Správci lesa vývoj porostu bedlivě sledují a jsou rádi, že do něj prozatím nemuseli zasahovat. Invazivní druhy, které se na počátku po požáru vyrojily např. zlatobýly (Solidago canadensis, Solidago gigantea), turanka kanadská (Conyza canadensis), přešly totiž po vyrašení břízy do ústupu. Lesní školkou prostupují taky zuhelnatělé kůly jako pomníky stromovým obětem padlých během dvacet dní dlouhého smrtonosného žáru (na české straně), naštěstí však ne obětem lidským.

Holé údolí, kterým procházíme, nám dává na odiv svou korunu z pískovcových skalisek a vede nás stále strměji kolem letošní výstavy fotografií Václava Sojky a textů Rostislava Křivánka s názvem Příběh lesa: Neodcházím. Jen se měním. Příběh na papíře zachycuje to, co vidíme všude kolem sebe. A taky to, co vidět již nelze. Mimo stromový porost jsou to třeba kůrovci, kteří částečně stojí na vině kalamity. Výstava krajem putuje již několik měsíců a minimálně do září bude stále k vidění.

Uchránění klenot

Když konečně zatáčíme z hlavního údolí, míjíme stále více starších stromů, které minimálně na čas přežily sálavé teplo plamenů. Známky po kalamitě jsou tedy část cesty v útlumu, dokud nedocházíme pod samotnou Pravčickou bránu a Sokolí hnízdo. Poničená cesta a lešení na kamenné části hotelu však hovoří za vše - ničivá síla byla i tady. Naštěstí se zde ale díky práci hasičů zastavila a nechala národní přírodní klenot již více nedotčený. Ze tří vyhlídek v areálu Pravčické brány jsou dvě plně dostupné bez bezprostřední známky poškození, na které však budete z výšky shlížet.

Na uhašení požáru bylo zapotřebí i zahraniční pomoci:

Na vyhlídkách cesta ale končí, musíme se otočit a vyrazit zpět Dlouhým údolím. Jižní svahy u Gabrieliny stezky, která vede od brány do Mezní Louky, si totiž odnesly po požáru veliké šrámy. Po bedlivém zkoumání terénu a vyhotovení studií se znalci letos na začátku roku rozhodli, že stezka bude uzavřena ještě po další tři roky. Za tu dobu by i bez většího zásahu lidské ruky měl být terén dostatečné zpevněný a bezpečný. Parku se celkově v regeneraci nechává volnost, a to i za cenu nepřístupnosti některých velice populárních atrakcí jako je Edmundova (Tichá) soutěska na Kamenici.

Kamenice

Zátočiny a skalnaté stěny řeky Kamenice,  která se v obci Hřensko vlévá do Labe, jsou oblíbenou turistickou oblastí již staletí. Původně čtyři kilometry dlouhá trasa se kvůli následkům požáru musela zkrátit na necelých 500 m a přístupná je pouze po žluté turistické trase od Mezního můstku na pomezí Tiché a Divoké soutěsky.

Losos obecný

Losos obecný (salmo salar), v českých zemích ryba populární již od středověku, z českých řek vymizel ve 20. letech 20. století po těžkých bojích za jejich záchranu na konci století předešlého. Prvotním problémem byly protimigrační zábrany jako jezy a přehrady, ale posledním hřebíčkem do rakve bylo znečištění velkých řek. Projekt Losos 2000“ na přelomu tisíciletí před více než 20 lety byl rozsáhlou několik let trvající akcí, která napomohla navrátit lososa do našich znovu čistých řek. Projekt slavil úspěch již v roce 2002, kdy se do Kamenice vrátili první dospělí jedinci.

Během plavby údolím posloucháme trojjazyčný výklad o pohádkových krásách okolních skal a očima hledáme jejich skalní podobu. Vyplouváme od paty malinké pyramidy, proplouváme pod kloboukem velikého hřibu, míjíme korunku žabí princezny a dokonce zahlédneme i Jacka a Rose bojující o svou lásku. Poháněni dlouhým bidlem našeho průvodce se pomalu pohupujeme na průzračné vodě soutěsky. Ryb vidíme pomálu, za to podél břehů létají modře zbarvené motýlice obecné, živoucí helikoptéry. Plavba ve stabilní pramici netrvá ani dvacet minut a i ty nejmenší děti to hravě zvládnou. Vím, o čem mluvím, s námi byly hned tři!

Malá rada na závěr pro rodiny s dětmi: pokud plánujete vyrazit na sever Čech za rodinným dobrodružstvím s malými ratolestmi, kočár si nechte v autě nebo na hotelu a sbalte šátek popřípadě nosičku. Úzké pěšiny, schody, popadané kmeny ani skalnaté výběžky zde totiž kočárkům moc nepřejí.

Související články