Camargue je stále oblíbeným výletním místem, pořád tady můžete pozorovat divoké bílé koně, růžové plameňáky a černé býky místního plemene používaných pro místní variantu nekrvavé corridy. Jenže něco je jinak.

Ptáčkaři v Camargue

Nemusíte být zkušený ornitolog, abyste i na dálku desítek metrů poznali zdejšího emblematického plameňáka růžového (Phoenicopterus ruber). Atypická postava, velikost i růžová barva ho činí nezaměnitelným. Díky tomu, že zdejší mokřiny slouží jako odpočívadlo pro migrující druhy, mohou milovníci amatérské ornitologie sledovat stovky druhů ptáků, přičemž prim hrají právě ti vodní. Není problém zahlédnout několik druhů volavek, ústřičníky nebo rybáky a při troše štěstí i ibisy nebo tenkozobce s opravdu tenkým, nahoru obráceným zobákem.

Rýže z Camargue

Camargue je světoznámý fenomén. Jenže i přes jeho unikátnost se mění. Lidé mají tendenci přeměňovat „divočinu“ na místa s vyšším výnosem užitečných plodin a platí se se za to cenou „neužitečné“, často skryté a pro veřejnost nezajímavé biodiverzity. Koho zajímají kobylky a původní druhy sarančat? „Dočasné rybníky a pastviny se mezi lety 1942 a 1984 zmenšily o zhruba 60 %. V Camargue nejvíce ubyly tyto dva biotopy a byly přeměněny na zemědělskou půdu nebo průmyslové oblasti. Obojživelníci a vážky jsou úzce spjaty se sladkovodními mokřady, mnoho druhů rovnokřídlých (kobylky, vážky, pozn. redakce) je spojeno s pastvinami. Je tedy pravděpodobné, že vážné zhoršení stavu ochrany těchto skupin souvisí se ztrátou jejich stanovišť,“ upozorňuje Thomas Galewski, vedoucí projektu monitorování a hodnocení biologické rozmanitosti Tour du Valat.

Oblast například zažila během posledních 50 let rychlou intenzifikaci zemědělství (např.
pěstování rýže) a produkci plodin, včetně tržního zahradnictví,“ píše se ve studii vydané odborným periodikem Plos One.

Mrtvé vody

V minulosti byl Aigues- Mortes (Mrtvé vody) významným přístavem z něhož ve 13. století vyplul Ludvík IX na sedmou křížovou výpravu. Šlo o největší námořní operaci v dějinách křížových výprav, jejíž součástí mělo být 1 500 rytířů a 5 000 střelců z kuší. Dnes už je místo několik kilometrů od moře na okraji camargueských mokřadů. Centrum města obepínají masivní pravoúhlé středověké hradby o obvodu 1634 m, z nichž je na Camargue krásný výhled.

Více neznamená lépe

Thomas Galewski zároveň upozorňuje, že se sice zvýšil počet druhů cévnatých rostlin, což ale nemusí být dobrá zpráva. Mnohé totiž patří mezi invazní druhy. Davida Grzyba, ředitel přírodní rezervace Marais du Vigueirat v srdci Camargue si stěžuje na invazní zakucelku druhu Ludwigia peploides, která je doma v Jižní Americe. V 19. století byla zavlečena do Francie, aby zdobila rybníky a akvária, a rychle se dostala do přírodního prostředí. Nyní je rozšířena ve francouzských mokřadech, zejména v Camargue, kde napadá všechny kanály a bažiny. Od roku 2007 je na národní úrovni zakázán jeho dovoz, prodej a přeprava a od roku 2016 je zařazen na evropský seznam invazních nepůvodních druhů.

Před rokem jsme zasáhli, abychom všechno vytrhali, ale už znovu osídlila polovinu povodí... Je to nekonečný boj,“ stýská si Grzyba. Vstupním místem mohou být kanály zásobující vodou rýžová pole. Dost možná, že právě tudy do mokřadů Camargue pronikl dnes už invazivní rak červený (Procambarus clarkii) původem ze Severní Ameriky. Jeho vítězné tažení Evropou začalo v roce 1973, kdy byl dovozen do Španělska. Mimo jiné ohrožuje domácí populace raků račím morem. Místní populace želvy bahenní ohrožují invazivní americkéh želvy.

Zdroj: Youtube

Zdroj: Plos One, Science Daily, Bailey R.: Velký průvodce National Geographic – Francie, Time News, Ifauna