2 787 kilometrů od Kapského Města v Jižní Africe, 2 437 kilometrů od Svaté Heleny, skoro 4 000 km od Mar del Plata v Argentině a dokonce 4 002 kilometrů od Falklandských ostrovů. Mezitím nic, jen slaná voda.
Tady byste asi nechtěli žít. Ale kde kdo by se sem chtěl podívat. Území se skládá z obydleného ostrova Tristan da Cunha, který má průměr zhruba 11 kilometrů, přírodní rezervace Gough Island a Inaccessible Island a menších neobydlených Nightingaleových ostrovů. Žije tam 250 obyvatel, všichni jsou britskými zámořskými státními příslušníky a mluví specifickou angličtinou, které říkají tristanština. Na ostatních ostrovech už není nikdo, s výjimkou malého jihoafrického personálu meteorologické stanice na ostrově Gough.
Kdo by se sem chtěl podívat, ať teď dává pozor. Jedna ze tří základních částí Britského zámořského území Svatá Helena, Ascension a Tristan da Cunha nemá přistávací dráhu. Tušíte správně, to je malý problém pro potenciální návštěvníky, ale i obyvatele a zásobování. Jediný způsob, jak cestovat na Tristan a zpět, je šestidenní plavba lodí z Jižní Afriky. Ale jde to, jen je třeba zažádat úřady včas o povolení. Mimochodem právě teď tu začíná léto s teplotami, které jen málo přesáhnou 20 stupňů.
Nejprve troška historie
Objevil to tu, což k velikosti území vypadá jako malý zázrak, portugalský průzkumník a dobyvatel Tristan da Cunha. Ostrovy spatřil z lodi, když se plavil kolem v roce 1506. Moře však bylo tak bouřlivé, že se nemohli vylodit. První přistání Portugalci provedli údajně v roce 1520, kdy kapitán Ruy Vaz Pereira potřeboval načerpat vodu. Jenže to se neví jistě. Proto první nesporné přistání provedla až o 123 let později posádka lodi Heemstede holandské Východoindické společnosti.
Pak tu byli Francouzi, Britové, Američané... První opravdové osídlení působí dost bizarně. Jistý Jonathan Lambert ze Salemu v Massachusetts se na ostrov přestěhoval v prosinci 1810 se dvěma dalšími muži, k nimž se později připojil čtvrtý. Lambert veřejně prohlásil ostrovy za svůj majetek a pojmenoval je Ostrovy osvěžení.
Když tři ze čtyř mužů zemřeli v roce 1812, ten poslední, Thomas Currie (původně Tommaso Corri, z Livorna), zůstal na ostrově jako farmář. O čtyři roky později anektovaly Tristan vojáci Spojené království. Šlo prý o to, zabránit použití ostrovů jako základy pro jakýkoli pokus osvobodit Napoleona Bonaparta z jeho vězení na 2 500 km vzdálené Svaté Heleně. Když posádka v roce 1817 ostrovy opustila, vzniklo tím zároveň první jádro stále populace. To proto, že se někteří členové, zejména jistý William Glass, rozhodli v ostrovním ráji zůstat a zabydlet se tam.
Populaci obohatilo ztroskotání
Populace se rozrůstala pomalu a občas dost podivně. V roce 1824 nějaký svědek oznámil, že na ostrově žije dvacet dva mužů a tři ženy. 12 let poté najel škuner Emily na mělčinu s nizozemským rybářem Pieterem Groenem z Katwijku. Ten tam zůstal, oženil se a změnil si jméno na Peter Green. Byl asi celkem schopný, protože v roce 1865 se stal mluvčím, chcete-li guvernérem komunity. To už tam žilo přes 100 lidí.
Roku 1867 navštívil ostrovy princ Alfred, vévoda z Edinburghu a druhý syn královny Viktorie. Jediná osada, Edinburgh of the Seven Seas, byla pojmenována na jeho počest. V jednu chvíli to pak vypadalo, že na Tristanu usadí velrybáři. Zřídili dokonce ostrovní základnu pro operace v jižním Atlantiku. Jenže případný rozvoj zhatilo otevření Suezského průplavu v roce 1869 a přechod plavby od plachetnic k lodím na páru.
Obé způsobilo brzy ostrovanům izolaci a nastaly přetěžké časy. Po letech strádání od 80. let 19. století a obzvláště těžké zimě v roce 1906 nabídla britská vláda v roce 1907 dokonce evakuaci ostrova. Jenže Tristanci se tehdy sešli a nakonec odchod odmítli, navzdory varování vlády, že v budoucnu už nemusí pomáhat.
Pro představu, jak to tam tehdy fungovalo. Od roku 1909 do 1919, kdy se zastavila loď HMS Yarmouth, aby informovala ostrovany o výsledku první světové války, se na ostrovy nedostaly žádné lodě. Čas tam musel běžet neskutečně pomalu.
Jak pomohla válka
Podle The Daily Telegraph of London v roce 1936 tvořilo populaci ostrova 167 lidí, 185 kusů dobytka a 42 koní. Blížila se druhá světová válka, která lidem nakonec paradoxně pomohla. Tristan se stal najednou důležitý a přišel rozvoj. Královské námořnictvo ho využilo jako tajnou signální zpravodajskou stanici pro sledování německých ponorek, udržování rádiového spojení a lodní dopravy v jižním Atlantském oceánu. Britové tudíž vybudovali na ostrově novou infrastrukturu, včetně školy, nemocnice a obchodu se smíšeným zbožím.
Občas se na Tristanu zastavovaly návštěvy, které lákala velká exotika. Ale… Životopisec William H. Patterson, Jr. například zaznamenal, že kvůli nedostatku kulturního kontextu bylo téměř nemožné s obyvateli ostrova konverzovat.
Léta plynula, až se stalo něco opravdu mimořádného a šíleného. 10. října 1961 vybuchl v blízkosti osady vulkán Queen Mary's Peak. Všech 264 ostrovanů bylo evakuováno, nejprve místními loděmi na lov humrů na neobydlený ostrov Nightingale Island. Další den je vyzvedla nizozemská osobní loď a odvezla do Kapského Města. Odtud pak ostrované zamířili do USA. Vrátili se až za další dva roky.
Po vulkánu přišel cyklón
Po 40 letech přišla katastrofa č. 2. Tristan do Cunha v květnu 2001 zasáhl cyklón o rychlosti až 190 km/h. Řada budov byla vážně poškozena a zahynulo mnoho dobytka. Britská vláda musela poskytnout obyvatelstvu nouzovou pomoc. Zde jsou telegraficky další významné okamžiky z moderní doby: V roce 2005 dostaly ostrovy poštovní směrovací číslo TDCU 1ZZ, aby bylo snazší objednávat zboží online. Potom požár zničil čtyři generátory energie a továrnu na konzervování ryby, což vážně narušilo ekonomiku. Novou továrnu otevřeli až po roce. V březnu 2011 najela na mělčinu ostrova Nightingale nákladní loď MS Oliva a do oceánu se vylily tuny těžkého topného oleje - museli zachraňovat tučňáky.
Ostrované vědí, že co bude dál, je v rukách Božích. Už teď se ti mladší těší na úplné zatmění slunce, které přejde nad ostrovem 5. prosince 2048. Potrvá téměř tři a půl minuty.
A teď zas vážně. Jak se tam dnes žije? Lidé mají jedinečnou sociální i ekonomickou strukturu. Všechny rodiny hospodaří a veškerá půda je ve společném vlastnictví. Cizím je zakázáno kupovat pozemky. Kromě samozásobitelského zemědělství je klíčovým odvětvími komerční rybolov. Hlavním exportem pak humři, poštovní známky a mince ostrova a k tomu omezená turistika. Platidlem je libra.
Turisté přeci jen jsou, ale…
Dopravu už jsme zmínili. Ostrovy nemají letiště a tak kyvadlovou přepravu na zbylé ostrovy (Sv. Helena a Ascencion) poskytují osmkrát nebo devětkrát ročně rybářské lodě z Jižní Afriky. Tři lodě pak pravidelně obsluhují Tristan několikrát do roka z Kapského Města, obvykle s desítkami návštěv. Občas ostrov navštíví i vyhlídkové lodě.
Na rozdíl od Svaté Heleny s letištěm, hotely a restauracemi má Tristan da Cunha vinou odlehlosti velmi malý turistický průmysl. Případný výlet musí být naplánován měsíce předem a až poté, co žádost o návštěvu schválí Rada ostrova. Na ostrově nejsou žádné hotely, návštěvník si ale může pronajmout penzion nebo se ubytovat na privátu s plnou penzí. Existuje turistická pošta, která prodává suvenýry. Pokud si je ale objednáte online, bude doručení trvat měsíce.
Teprve v roce 2017 zřídila vláda Tristanu spolu s Asociací Tristan veřejnou webovou stránku, která zahrnuje internetový obchod, seznam nejnovějších zpráv o ostrově a jednoduchou online prohlídku.
Kdo by chtěl vědět, kolik je na ostrově dvoupatrových budov, tak víme, že jen jedna. Ta, v níž působí guvernér a Rada ostrova. Policii zastupuje jeden policejní inspektor na plný úvazek a tři speciální strážníci.
Vítejte na, podle Britů, nejdodlehlejším ostrově.
Škola, klinika i trochu sportu
Škola St. Mary's School slouží dětem od 4 do 16 let. Má pět učeben, kuchyň, jeviště, počítačovou učebnu a učebnu pro řemesla a vědu. Zdravotní péči financuje vláda. Camogli Healthcare Centre, obecně označované jako nemocnice, bylo postaveno a vybaveno v letech 2016–2017 podle nejnovějších norem britské národní zdravotní služby. Vylepšené vybavení umožnilo provádět více procedur lokálně navštěvujícími specialisty, a tím snížit potřebu drahých převozů do Kapského Města. Ostrovní lékaři mají díky sponzoringu přístup i k dálkové lékařské pomoci – EKG a rentgenové snímky posílají lékařům v cizině k okamžité konzultaci. A matky mohou v novém zařízení i rodit. Mimochodem od roku 2022 se ve zdravotním středisku narodilo méně než 10 dětí
Sport nakonec. Historicky se tu hrál fotbal, kriket a baseball. Víte jak? Nejčastěji s námořníky lodí, které se tu zastavily. První „mezinárodní“ zápas sehráli v roce 1940 fotbalisté Tristan da Cunha proti posádce norské lodi. Jak to dopadlo, ale kroniky neuvádějí. Jinak i dnes zůstává fotbal hlavním sportem. Jenže vinou oné odlehlosti se na něj ostrované víc dívají, než ho hrají.
Text: Petr Pravda
