„Něco vám povím. Šel jsem teď pět dní Stezka Českem od Krkonoš k Broumovským vrchům. Prošel jsem křížem krážem atraktivní Adršpašské a Teplické skály skoro úplně liduprázdné. Přesto za nejkrásnější úsek považuju úplně obyčejnou hraniční pěšinu mezi pěšími hraničními přechody Krzeszowska a Libná. Co tam bylo? Nic. Cesta. Obyčejná cesta,“ vyznává se na svém facebookovém profilu ze zážitku Milan Appel, dlouholetý ředitel brněnského Centra volného času Lužánky. Jeho vzpomínky jsou doplněné fotkami hraničních patníků. Ty dokládají historii, která je už dnes přepsaná. Není problém jen s občankou v kapse přejít kdekoli do Německa či Rakouska.

Na stovkách kilometrů tehdejší československé hranice jste je vidět nemohli prostě proto, že přístup do oblasti byl zakázaný. Každý, kdo se pokusil dostat směrem k Rakousku či Německé spolkové reppublice, se vystavoval ohrožení života. Nejméně 282 lidí na hranicích zahynulo.

Dnes už vás tu nezastřelí

Stezka Českem nabízí jeden unikát. Vede místy, které byly v minulosti přísně zapovězené. Vede po hranici s tehdejším „západem“ a dokonce i hranice se socialistickým Polskem byla v době vzestupu hnutí Solidarita střežená. Osobně jsem se v té době dostal do konfliktu a byl lustrován polskými pohraničníky na Cestě česko-polského přátelství s tím, že bych mohl v Polsku „narušovat socialistický pořádek“. Pod ostře nabitým samopalem se těžko vtipně odpovídá na otázku „Czego pan tutaj szuka (co tady hledáte?)“

Video vám přiblíží základní myšlenku Stezky Českem.

Zdroj: Youtube

Jdu na sever, jdu na jih

Klasická cimrmanovská hláška o chůzi "na sever a na jih" je tady na místě, protože Stezka Českem má skutečně Severní a Jižní větev. Délka jednotlivých úseku je různá, od 36, 5 km v Rychlebských horách až po 162 km v Krušných horách v severní části, či 134 km v Novohradských horách na jižní větvi. Bezesporu nejde jen o pouhopouhé polykání kilometrů.

Zvažujete, že byste vydali alespoň na malou část Stezky Českem?

Ano 2
Ne 0

Vyplatí se cestu si naplánovat a užít. Proč si nevychutnat na jižní Moravě (v Podyjí je slavná vinice Šobes, ve Znojmě historický hrad), v severní části stezka těsně mine 26,5 metrů dlouhou Pravčickou bránu, takže pokud půjdete ve všední den, tak zhruba kilometrová zacházka se vám vyplatí. A zároveň trochu prodraží, protože vstup je soukromým subjektem zpoplatněn. O víkendu je situace trochu jiná. Pravčická brána je prvořadý turistický cíl navštěvovaný v sobotu a neděli tisícovkami turistů. Tlačit se na turistické značce ve skalách zážitek z výletu poněkud degraduje.

Ne každý má čas a ambice projít celé Česko po hranicích kolem dokola. Obejít republiku po hranicích můžete i na etapy a nebo si vytypovat kousek, který vás buď dlouhodobě lákal, nebo ho máte zkrátka nejblíže. Dostanete se do nejvyšších partií hor v Krkonoších i údolních niv u Dyje.

Stezka Českem... v Rumunsku

Znít o možná divně, ale součástí „Stezky Českem“ je i stezka vedoucí skrz české vesnice rumunského Banátu. Obrovská výhoda je, že se tam skutečně česky domluvíte a místní buchty jsou, bez přehánění, jako od pohádkové babičky. Mimo jiné proto, že je skutečně babičky pečou a drží se tradičních receptů. Chlapi si zase „pálí“ to svoje. Navíc je tady, na rozdíl od zbytku Rumunska, značení, které udržuje Klub Českých turistů, takže si i co se týče orientace v terénu, budete připadat jako doma.

Právě pohraniční chodníky často nabízejí tu nejzachovalejší přírodu. Mnohde, zejména na jihu a západě, se dají najít zbytky ostnatého drátu či stavení, jejich majitelům bylo zakázáno v nich žít. Vystěhovány a zničeny byl desítky vesnic. To ale dojde a dojme spíš starší tuláky. Každý si ale na Stezce Českem může najít „ten svůj“ kus, příroda a krajina naší republiky je extrémně pestrá.

Zdroj: Stezka Českem, Český rozhlas