Bruggy jsou prý Praha v malém. Jenže Praha, to jsou taky předražení taxikáři, kapesní zloději a muzea všemožného kýče. Prahu znám, na Bruggy jsem se těšil.
Začněme belgickými pralinkami
Belgie ze své bývalé kolonie dovážela základní čokoládovou ingredienci - kakaové boby. Není divu, že se belgická čokoláda stala proslulou, když měla opravdu kvalitní vstupní surovinu. Přesto se ani proslaveným pralinkám nevyhnuly moderní trendy jdoucí, možná zbytečně, za neobvyklými chutěmi a chuťovými kombinacemi. Díky tomu máte šanci ochutnat v některé z desítek manufaktur vynikající belgickou čokoládu naplněnou česnekem, olivovým olejem, nebo třeba esencí z tabáku.
Bruggy - dvůr bekyní
Bruggy do obchodu s kakaovými boby nijak významně nezasáhly, v době rozkvětu obchodu s Afrikou už nebyly díky zaneseným vodním kanálům nijak významným přístavem. Nicméně existence zdejšího muzea Choco-story (Příběh čokolády) má v souvislosti s Belgií alespoň nějakou logiku.
Bruggy jsou považovány za jedno z nejpůvabnějších měst Evropy a rovněž za jedno z nejlépe zachovalých středověkých sídel – tzv. muzeum pod otevřeným nebem.
Anežka Hřebíková, Bruggy – dějiny města, rozkvět a konec slavného přístavu
Jestli někde existuje Aladin, jako duch z proslulé kouzelné lampy, tak je to určitě v muzeu lamp v Bruggách. Při procházce „lampovým“ muzeem si člověk chvílemi připadá jako v pohádce o Aladinově kouzelné lampě. Ovšem jedná se o muzeum klasického střihu s několika tisíci vystavenými exponáty. Připočteme-li k tomu muzeum bramborových hranolků, dá se na Bruggy napasovat totéž, co napsal jeden z internetových bloggerů o Praze. „Komerční skanzen“. Asi na tom něco bude. Ostatně i Praha má „čokoládové“ muzeum, a dokonce se je stejný i název Choco story. Tady se inspirace belgickými Bruggami už popřít nedá.
Ovšem smutnou skutečností je, že pražské ceny belgických pralinek, jež jsou v přízemí muzea ke koupi, jsou oproti těm v Bruggách zhruba o 50% navýšeny. Praha sice nemá s čokoládou absolutně žádnou souvislost... ale jak vidno, snaží se na ní přiživit. Mohla by mít muzeum smaženého sýra, tak jako mají Bruggy muzeum hranolků. Má to logiku, protože hranolky mají Belgii jako vlast svého vzniku.
Muzeum lamp i hranolků
Ne každý turista je ochotný přistoupit na prvoplánové výstavy, ale hledá něco víc. „Ukážu vám jeden ze vzácných reliktů, kousek plátna zbarvený Kristovou krví,“ slíbil mi před léty ředitel kanceláře pro turistický ruch Jean Pierre Drubbel. Snažil jsem se využít téhle „známosti“ k tomu, zdali by nešlo takovou vzácnost vyfotit. Nešlo. Ani on z titulu své funkce neuspěl. Platí přísný zákaz ampulku ze zbytky údajné Kristovy krve byť jen vyfotografovat. Návrh na rozbor DNA extrahované z krve prvního mezi křesťany už byl příliš kacířský. Pokud by něco podobného vůbec bylo možné, dalo by se zjistit extrémní množství informací. Ježíšova barva očí, možné nemoci i teoretické sledování jeho rodové linie. Jenže by se taky mohlo zjistit, že krev vůbec není lidská, což by byl svatostánek zásadní problém.
Kristova krev a Jeruzalém
Bazilika svaté krve ale rozhodně stojí za návštěvu. Lahvička s údajnými několika kapkami krve a vody, kterou Josef z Arimatije omyl Ježíšovo tělo, do Brugg doputovala z Jeruzaléma v roce 1150. Dnešní stavba Jeruzalekerku pochází z 15. století, ale stojí na základech kaple o dvě století starší. Jedná se o soukromý kostel s drobně morbidním oltářem ozdobeným kamennými lebkami.
Blešák
Staré, otlučené lahve od piva, kterým šrámy dodávají patinu, obrazy na plátně i na překližce, vojenské přilby a výšivky se svastikou, koberce, pohlednice, kusy oblečení i sousoší s jeleny. To vše je možné koupit na bleším trh nedaleko vlakového nádraží. Belgický bleší trh, na který dohlíží se svého stanu zdravotníci a ze své pochůzky četníci, je evidentně záležitostí všelidovou.
Bleší trh v Bruggách
Své zboží se na jedné straně pultu snaží prodat nešťastní dědicové, zatímco z druhé strany je okukují náhodní zvědavci i profesionální antikváři, kteří vědí, že mezi náplavem bezcenného braku se může zalesknout historická perla. Třeba v podobě vzácného porcelánového servisu. Ceny jsou mírné a smluvní. Mimochodem, nevíte někdo, proč se podobným místům říká bleší trh, když se tam blechy neprodávají?
Podívejte se na Bruggy ve vysokém rozlišení.
Praha prohrává
Praha těží ze své pozice milionové metropole, Bruggy zase vítězí v ulicích, které jsou výrazně uklizenější. V obou městech se lze projet na lodičkách, byť Bruggy na tom mají postavenou jednu z největších atrakcí turistického byznysu. Nijak přitom nezdůrazňují, že dnešní krásné, ale rozlohou nenápadné náměstí Jan van Eyckplein, bývávalo rušným přístavem a díky bahnu, které na konci 15. století zaneslo kanály na řece Zwin, ztratilo svůj obchodní potenciál.
V obou městech můžete vidět originály skutečných uměleckých děl (v Bruggách najdete Michelangelovu Madonnu s dítětem z roku 1505) i nakoupit nejrůznější kýče. Ale i v tomto pohledu Praha prohrává. Ruské matrjošky ani trička s rádoby vtipně přisprostlými výkřiky na hrudi u vyhlášených architektonických skvostů v Bruggách na rozdíl od Prahy nenajdete. Stejně tak jako pomočená zákoutí a množství lidí „pod vlivem“. Ne že by tam nebyli, ale nejsou vidět na první pohled. Ten, kdo pravidelně navštěvuje prostory před pražským hlavním nádražím ví, o čem mluvím.
