Uisce beatha
Pro našince takřka nevyslovitelné slovo usquebaugh se stalo základem pro dnešní slovo whisky či irské whiskey. Galské uisce beatha znamená voda života. Pro Skoty se stala whisky symbolem (nejen) zdravotního nápoje, ale i výrazem jisté národní prestiže. Whisky má léčit při nemoci, působit preventivně při zdraví a dokonce se kape na hlavičku dítěte při křtinách. Tak to alespoň tvrdí Richard Grindal v knize Duch whisky. Ovšem není whisky jako whisky. Něco úplně jiného se pálí na skotském ostrově Isley, jiný šmak mají whisky ze skotské Vysočiny. Pro whisky pálené v USA či Kanadě, či nedej bože v Německu, mají pravověrní milovníci „skotské“ maximálně slova pohrdání nebo ji pouze milostivě přehlížejí.
Whisky je když...
Co ale musí splňovat pravá skotská whisky, aby tak mohla být nazývána? Pravidlo první je jasné – originalita původu. Nápoj musí být vypálen ve skotské palírně za použití kvalitní vody a sladového ječmene. Za druhé – vypálený koncentrát musí obsahovat méně 94,8% alkoholu, ale zároveň musí být zachována chuť surovin použitých při výrobě. Tak to nařizuje „whiskový zákon“ (Skotch Whisky Act) z roku 1988. Za třetí: zrání musí probíhat v dubových sudech po dobu nejméně tři roky a jeden den. Whisky nesmí být obohacena (kontaminována) jinými přidanými látkami vyjma karamelového barviva. Při stáčení nesmí obsahovat méně, než 40% alkoholu.
Pak už záleží jen na vkusu každého, zdali dá přednost jednodruhové (single malt) whisky, jakými jsou třeba Tomatin z Vysočiny či silně rašelinným kouřem „navoněné“ Lagavulin či Laphroaig z ostrova Islay. Podmáčená rašeliniště častou dominují skotské krajině a rašelinný kouř je ve whisky, zvláště té ostrovní, velmi výrazně cítit. jiné spektrum chutí nabízí whisky míchané (blend). Mezi ně patří proslavený Johnie Walker či Black&White s jemnějším „šmakem“ či u nás takřka neznámá Long John.
Míchači
Míchači whisky patří mezi velmi vážené muže mající stejně velkou odpovědnost, jako paměťovou kapacitu na množství vůní. „Vzorkovna ve firmě zabývající se výrobou whisky je fascinující místo. Podél stěn stojí prosklené skříně obsahující stovky lahví se vzorky různých čistých sladových, obilných (vyráběných ze pšenice či kukuřice pozn. autora) i míchaných whisky. Láhve jsou obyčejné, snad ještě méně zajímavé, než lékarnické lahve, a na každé z nich je štítek uvádějící značku whisky, datum destilace a číslo sudu,“ popisuje laboratorně sterilní prostředí vzorkovny R. Grindal. Dnes už si může whisky dopřát každý, kdo na ni má chuť, ale uběhlo sotva dvacet let od doby, co byla ostouzená jako kapitalistická zhýralost. Dneska se dá koupit slaďounká whisky s medem – likér Drambuie, nebo nejrůznější variace whisky se smetanou. Od populární Baileys po opět u nás v podstatě neznámý, ale vynikají Heather Cream.
Jak se dělá whisky.
Brandy – léčivo i konzervant
V několika svých populárních knihách popisuje britský zoolog, ochranář, zakladatel populární ZOO na ostrove Jersey a v neposlední řadě spisovatel Gerald Durrel svůj oblíbený nápoj - brandy. Zbožňoval jsem jeho knížky o přírodě a příběhy z expedic, takže je jen logické, že muselo dojít na ochutnávku Durrelem tolik vychvalovaného nápoje. A po ochutnávce oblíbenost G. Durrela stoupla. Pálenka z vína, brandy totiž není nic jiného než kvalitní vínovice, mi opravdu zachutnala. Mezi brandy patří jak řecká Metaxa, tak italská grappa či francouzský armaňak. Angličané oceňují jistý chuťový nadstandard vzniklý uložením v sudech, v nichž předtím zrálo sherry. Nápoj se stal součástí tak tradičních anglických receptů, jakým je kupříkladu vánoční puding. Navíc se velmi originálním způsobem zapsal do anglické historie.
Naložen v brandy
Sud s brandy totiž pojal tělo admirála Nelsona v bitvě u Trafalgaru, v níž 21.října 1805 padl. Lodní lékař William Beatty přišel na způsob, jak zabránit rozkladu admirálova těla do doby, než bude moci být důstojně a se všemi poctami pohřben v londýnské katedrále sv. Pavla. Brandy tehdy posloužilo jako konzervační médium. Těžko říct, zdali byl poté, co alkohol splnil svůj účel, v Londýně vylit. Faktem ale zůstává, že admirálovo tělo do sebe něco alkoholu vstřebalo a sud musel být během plavby doplněn. Kdo ví, možná právě tato příhoda vedla ke vzniku pořekadla „nalitý jak admirál“. Brandy se pašovalo, neboť to bylo výhodné díky rozdílnému zdanění mezi Anglií a Francií, tímto alkoholem se uplácelo i platilo. A dodnes brandy ve Velké Británii platí (vyjma její skotské části, kde kraluje whisky) za jednu z nejoblíbenějších lihovin.
Nepěnivé pivo
Když v roce 1882 maloval Claud Monet obraz Bar ve Folies-Berg'eres, umístil do pravého dolního roku na stůl láhev s červeným trojúhelníkem na etiketě. Znalec anglického piva v ní na první pohled pozná Pale Ale (světlé Ale) z pivovaru Bass. Ostrovní piva, přestože se jich vaří poměrně dost, nejsou v české kotlině pivařů nijak zvlášť známá. Asi je to dáno, že máme „vlastních dost“. Nicméně malá exkurze do pubů britského království může pivní obzor kohokoli značně rozšířit. Zatímco my jsme si díky plzeňskému zvykli na spodně kvašená piva, pod anglickým názvem „Ale“ se schovává jiný, svrchní způsob kvašení.
Související články
Na první ochutnání zarazí pijáka teplota. Oproti českým pivům vypadají jako nevychlazená, jenže servírovací teplota anglických piv totiž pohybuje mezi 10 – 14 stupni Celsia. Druhým zklamáním pramenícím z našeho klasického pojetí piva je minimální „čepice“ z pěny. Na čepu lze dostat jak pivo medově zlaté barvy (Pale Ale), tak černé, husté a nasládlé Brown Ale. Barvu mu dává, podobně jako našim tmavým pivům, pražený slad. Pokud člověk přijme britský standard anglického piva, nakonec mu přijde na chuť. Navíc se vyplatí nechat se inspirovat odborníky, mezi než bezesporu patří CAMRA (Campaign For Real Ale) a její Dobrý pivní průvodce 2010 (Good Beer Guide 2010).
V hospodách vládně družná atmosféra, takže našinec znalý českých hospod snadno zapadne. Zajímavý je neustále se rozvíjející trend vzniku mikropivovarů, který jako by z oka vypadl situaci u nás. The Independent situaci charakterizuje břitkými slovy o nezajímavostí piva v Británii. Tu připisuje pivní megakorporacím. Ale podle Michaela Jacksona existuje protilék - menší pivovary, jež mají být zárukou pro uvedení kvality zpět do našich půllitrů. Takže nejen zavedené značky, ale i malé rodinné pivovary se vtrhly na trh s nápojem, jež Anglie zná už od 15. století. Mimochodem, pokud se chystáte do Anglie, tak na jaře roku 2010 se připravuje otevření nového, pivu věnovaného, muzea v Burton Upon Trent.
Britské ostrovy nabízejí obrovskou škálu možností, kterak využít čas. Ať se budete potulovat po kterékoli části země, potřebě jídla a pití se nevyhnete. Neváhejte ochutnat místní speciality, mezi něž vsuňte i kapku alkoholu. Cheer!
