Žižkov nebyl, na rozdíl od jiných dnešních pražských částí, původně samostatnou obcí, ale vznikl v roce 1875 rozdělením Královských Vinohrad. Jméno dostal nepříliš nápadité - Královské Vinohrady I. Žižkovem se stal až o dva roky později. „Jmen vystřídal několik: Zischkaberg - lidově Žižkaperk, Zizkow, za druhé světové války Veitsberg (vlastně Vítkov),“ píše Anna Nosková na serveru Idnes. Jedna ze starších částí je například židovský hřbitov.
Žižkovský židovský hřbitov
Žižkovské hospody
„Nevařte doma, vaříme dobře,“ tvrdil reklamní poutač, který měl ve 20. letech minulého století přitáhnout hosty do žižkovské restaurace U Slovanské lípy. Hospoda funguje dodnes a ochutnat tam můžete víc, než jen běžná piva s unifikovanou chutí. Podle některých se jedná o nejstarší hospodu na Žižkově a zůstal v ní kus lidového ducha. „Jo, bylo tady spousta hospod, a stále jsou. Jen musíte vědět, kam zajít, protože některé nezvládly covid a z jiných jsou vietnamské večerky,“ konstatuje místní štamgast.
Hospoda U Slovanské lípy není jediná, která se pyšní dlouhou historií. Žižkov byla, a částečně stále je, čtvrť hospod a šantánů. Některé, jako třeba U Rohatejch, naskočila na modernější kuchařské trendy a Planeta Žižkov je klasický bar s poledním menu. Na Žižkově si vybere každý, záleží jen na tom, jak naditou máte peněženku.
„Žižkovské hospody jsou také místem, kde se občas zrodila významná historická událost. Na svět tu přicházel třeba světoznámý Švejk. Milovník piva a hospodského života Jaroslav Hašek psal úplně první řádky slavného románu ve Šnorově hospodě, která sídlila na adrese Husitská 74 a v nájmu ji měl světoběžník Karel Šnor,“ píše bulletin Prahy 3.
W. Churchill na žižkovském náměstí, které nese jeho jméno
Vrah Stárek
V dnes již neexistující žižkovskou restaurací U Svahu v ulici Víta Nejedlého popíjel sedmatřicetiletý Stanislav Stárek. Byla neděle 13. září roku 1959 a nikomu nepřišlo divné, že když odešel, přidal se k devítileté Aničce. Znali se, byli sousedé a Stárek občas zašel na pivo s jejím tatínkem. To bylo naposledy, co někdo viděl Aničku živou. Když se nevrátila domu, zoufalí rodiče povolali policii. Kriminálka ji našla o tři dny později. Mrtvou, znásilněnou, s neklamnými známkami toho, že se bránila.
„Stárka dopadli ve Strančicích za Prahou opilého, ke všemu se hned přiznal. Za měsíc po vraždě, přesně 10. října 1959, byl oběšen,“ dodává k příběhu bulletin Prahy 3. V minulosti měl Žižkov i vlastní šibenici, stála na dnešním vrchu Parukářka, ale v době Stárkovy popravy už tam dávno nebyla. Místo šibenice tam dnes najdete protiatomový kryt.
Krátkou historií Žižkova vás provede toto video.
První veřejná elektrárna v Čechách stála na Žižkově
Žižkov měl dokonce vlastní elektrárnu, stávala na Žižkově náměstí (dnes Tachovské). „Fungovala od roku 1889 (v čp. 650) a umožňovala elektrické osvětlení žižkovských ulic i domácností a živností, které si to mohly dovolit. Jednalo se o první veřejnou elektrárnu v Čechách,“ udává Tomáš Dvořák a kolektiv v knize Žižkov, svět pavlačí a strmých ulic. Rozšířením prostoru elektrárny vzniklo později prodejní místo s více než šedesáti stánky z nich 12 bylo řeznických,13 zvěřinářských a 41 máslařských a drůbežářských. To, co jsou dnes „farmářské trhy“, byl v minulosti naprosto normální prodejní prostor, kde se maso „nekřehčilo“ vodou, aby bylo těžší. Tehdejší tržiště připomíná už jen městská váha.
Dominantou Žižkova je nejen z mnoha míst Prahy viditelný Žižkovský vysílač s lezoucími batolaty, ale i vrch Vítkov s památníkem, v němž kdysi ležel mumifikovaný prezident Gottwald. Do vedle stojícího, krásně rekonstruovaného Vojenského historického ústavu a muzea se podíváme někdy příště.
