U nás je česnek, podobně jako cibule, vnímán jako koření. V obou případech je v oblibě pro svou chuť a naopak vnímán negativně pro své aroma. Cestujete-li Asií, česneku se v rámci kořenících směsí nebo street food není možné vyhnout. Někdy je poznat po zápachu okamžitě, ovšem pokud slouží jako sušená ingredience, po čichu ho „na první dobrou“ identifikovat nemusíte. Pokud se chceme podívat, odkud k nám česnek připutoval, musíme se vydat do Číny.
Milován v Číně i Egyptě
V paličce česneku je ukrytá celá lékárnička, což platilo zejména v době před objevením antibiotik. Přezdívalo se mu různě. Od „ruské“ či „hadí“ trávy po moderní pojetí „rostlinná viagra“. Původní vlastí česneku je nejspíše Střední Asie, odborníci z řad botaniků a historiků uvažují i o západní Číně, v oblasti kolem pohoří Ťan-šan až po Kazachstán a Kyrgyzstán.
„Ve staré Číně byl česnek od roku 2700 př. n. l. jedním z nejpoužívanějších léků. Byl doporučován těm, kteří trpí depresemi. Kvůli těmto stimulujícím účinkům česneku Japonci česnek do buddhistické tradice nezařadili,“ píší ve studii česneku věnované Biliana Bauer Petrovský a Světlana Čekovská. Současný česnek kuchyňský má svého divokého předka nejspíše v druhu Allium longicuspis a po Asii ho rozvezli Mongolové během svých výbojných tažení.
Česnek pomáhal stavět pyramidy
Pokud se chcete vydat po jeho stopách, asi by mělo být pohoří Ťan Šan startovním bodem, nicméně minout byste neměli ani egyptské pyramidy. Podobně jako dávnověcí Číňané česnek milovali a pro jeho léčivé účinky hojně používali i Egypťané. Častou přísadou do jídla byl pro stavitele pyramid. Předpokládá se, že česnek se do Egypta dostel někdy kolem roku 3200 př. n. l., tedy dost dlouho před tím, než se pyramidy staly posledním místem odpočinku.
Podívejte se na zajímavou metodu pěstování česneku, kterou zvládnete i vy.
Řečeno s mírnou nadsázkou, kdo má pořád jíst jenom datle, fíky a granátová jablka. Česnek v Egyptě sloužil nejen jako lék, ale i jako ingredience k uchovávání a konzervaci potravin. Navíc se traduje, že nevěrní egyptští manželé žvýkali česnek na cestě domů od svých milenek, aby zakryli pach jiné ženy. Rostlinu zmiňují dokonce i starozákonní texty. V knize Numeri se píše: „Vzpomínáme na ryby, které jsme měli v Egyptě k jídlu zadarmo, na okurky a melouny, na pór, cibuli a česnek.“ Existují doklady o tom, že v sedmém století našeho letopočtu používali Slované česnek proti vším, kousnutí pavoukem a hadím uštknutím a proti vředům. Ovšem pokud vás uštkne had, na česnek se nespoléhejte.
V českých kuchyních se dá najít velké množství česneku dováženého z Číny.
Z Číny do české kuchyně
Největším světovým exportérem česneku je Čína. Má to logiku, protože pokud opravdu pochází z této oblasti, měli Číňané dost času na to, aby si vytvořili obrovské plantáže a systém zpracování. Zároveň největším dovozcem je Vietnam, kde se česnek stal pevnou součástí tamních receptů. Nicméně už existují i české odrůdy česneku jako například Havel, Anton, Benátčan či Mirka, a naší pěstitelé jsou na to náležitě hrdí.
Zdroje: Česnekové odrůdy, Greyduckgarlick, ncbi.nlm.nih.gov
