Když se ve Spojených státech začaly budovat mrakodrapy rostoucí stále výše do nebes, stoupl také počet požárů, které uvěznil lidi ve vyšších patrech. Takhle odstřižené oběti neměly možnost se schovat nebo utéct a časem ani dýchat a před omdlením nezbývalo než hořce čekat na svou smrt.
20 let požárů
V 80. letech byl počet požárů ve výškových budovách vůbec nejhorší. Mezitím co mezi lety 1900-1969 proběhlo 10 větších požárů, o jeden incident více proběhl v pouhých 20 následných letech. Nejhorší požár (do atentátu na Dvojčata) sice proběhl už v roce 1946, ale natolik se zapsal do historie, že se stal odstrašujícím případem všech stavitelů. Konstrukce budovy hotelu Winecoff ve městě Atlanta totiž sice byla ohnivzdorná, její vybavení už ale nikoliv.
Nákres zařízení.
Když tedy požár zachvátil interiéry ve třetím patře, nic mu nemohlo zabránit se rozšířit po vnitřních prostorách. A co se pro situaci stalo fatální byla skutečnost, že celou budovou prostupovalo pouze jediné schodiště, které mohlo osvobodit uvězněné. Někteří lidé měli to štěstí, že mohli sejít po žebřících z venku, ale ani zdaleka ne všichni. Do pomoci se zapojili i obyvatelé okolních staveních a do určitých pater vsunovali žebříky vodorovně ze svých oken. A zbytku v zoufalství nezbylo než vyskočit.
Den záchodů
Mezinárodní den záchodů byl stanoven před 11 lety, ačkoliv singapurský filantrop Jack Sim, přezdívaný Mr. Toilet, jej slaví již od roku 2001. Jack a jeho společnost World Toilet Organization bojují za dostupné splachovací toalety po celém světě, kde ovšem často chybí. Uvádí se, že více než polovina obyvatel planety nemá dostupné plnohodnotné sanitární vybavení a vyměšují ve svém okolí. To může ale vést k častějším nemocem a horší kvalitě života.
Arnold Hardy, jeden z přihlížejících, zachytil dokonce ženu přímo při svém zoufalém seskoku, který mu zajistil Pulitzerovu cenu za fotografii. Daisy McCumber, skákající žena z fotky, to naštěstí přežila, ale ne všichni měli takové štěstí. Požár nakonec ukončil život 119 lidem a dalších 69 skončilo v nemocnici. Možná kdyby tenkrát měli záchodové šnorchly, mohli by v poklidu počkat na zásah hasičské jednotky.
Turning poop culture, to pop culture; is the fastest way to solve the sanitation problem. (Udělat z vylučování zábavu je nejsnadnější způsob, jak vyřešit sanitární problémy.)
Jack Sim
Pro čistý vzduch do záchodu
William O. Holmes přišel s nápadem dýchacího přístroje uvnitř budovy během krušných 70. let a patentovat si jej nechal v roce 1982. Princip je jednoduchý: hadičku prostrčíte toaletní mísou do míst, kam už nesahá voda a dýchat můžete vzduch vedený z potrubí. Potrubí musí být kvalitně izolované, a pokud obvod potrubí nepřeruší požár, netřeba se bát zplodin ohně. Holmes ke svému patentu uvádí:
„Nedávná série požárů ve výškových hotelech měla za následek smrt mnoha lidí v důsledku nadýchání se toxického kouře. Přestože různé hasičské sbory urychlily záchranné práce, aby tyto osoby zachránily před hrozící smrtí, různé toxické plyny smíšené s kouřem, které vznikly hořením plastového nábytku apod., se ukázaly být smrtelné ve velmi krátké době. Ukázalo se tedy, že je velmi důležité zajistit uvězněnému hotelovému hostu zdroj čerstvého vzduchu nebo kyslíku, dokud nebude zachráněn.”
Jack Sim je tak trochu výstřední a může působit až kýčovitě, ale bojuje za dobrou věc!
Holmes udělal gumový výstup trubice, který se vkládal do úst: „Dýchací přístroj se skládá z dýchacího prostředku, který má na obrázku podobu „měkkého“ elastomerového (gumového nebo plastového) náustku typu šnorchlu, s nímž je integrován kousací kroužek. Uživatel tak může kousat do náustku a držet jej v uzavřeném spojení s jedním z dýchacích otvorů (ústy). Dýchací přístroj dále obsahuje průduch pro přívod čerstvého vzduchu z ventilačního otvoru do dýchacího otvoru uživatele.”
A sice je zřejmé, že se metoda neuchytila a vynálezci přišli s voňavějším řešením, ale tento fígl je rozhodně dobré znát, pokud se dostanete do úzkých. Ukázali jej například i ve filmu Kingsman o tajných agentech.
