Němečtí turisté sedící v restauraci na Maltézském nebo Malostranském náměstí klidně mohli popíjet proslavené české plzeňské netušíc, že jejich gurmánský zážitek je právě natáčen. Totéž platilo o návštěvnících Mánesa, kteří se šli podívat na výstavu, nebo vystoupili z metra na Karlově náměstí a spěchali do práce. Na všech těchto, a mnoha dalších místech, mělo sledovací oddělení své kamery.
Přístup do domů jim umožnili spolupracovníci, konfidenti nebo jen oklamaní správci budov. StB se totiž občas prokazovala průkazy kriminální policie, takže někteří ze spolupracovníků mohli získat dojem, že bojují proti opravdovému zločinu. Vůbec nemuseli mít tušení, že jdou na ruku politické policii.
Jiří Brendl – jeden z mnoha
„Prohlašuji, že jako spolupracovník 2. odboru IV. správy SNB budu plnit uložené úkoly na různých úsecích pracovní činnosti. Beru na vědomí, že za svoji činnost obdržím měsíční odměnu až do výše 1 700 korun při dodržení odpracování za jednu směnu nejméně 6ti hodin,“ podepsal Jindřich Brendl prohlášení 1. 9. 1986. V té době byl 1 700 korun poměrně slušný obnos.
Opěrné body
Opěrnými body byla míněna pevná stanoviště, za nimiž seděli příslušníci StB vybavení příslušnou technikou a nahrávali či fotili lidi. Cílem bylo zjistit, kdo jde na „nepřátelskou“ ambasádu, kdo se s kým stýká. Jeden z opěrných bodů byl ve věží Mánesa, takže sledoval mimo jiné příslušníky z řad umělců. Pozorovatelna s krycím názvem Kajka byla ve věži chrámu sv. Mikuláše na Malostranském náměstí.
„Symbolické nájemné platila Hlavnímu farnímu úřadu Městská inspekce požární – krycí legendou pro používání věže byla požární prevence. Skutečným provozovatelem byl 5. odbor sledování StB,“ píše v knize Oči StB editor Petr Blažek. Od roku 1978 tady byly umístěny i kamery zabírající Mosteckou ulici ke Karlovu mostu.
Právě „monitorování vlivů stavby metra“ nebo požární prevence byly krycími legendami pro přítomnost opěrných sledovacích bodů, které sloužily kromě jiného pro „trasování“ sledovaných objektů. Proto byly vybaveny nejen kamerami, ale i radiokomunikačním zařízením, kterým jeden bod předával sledování druhému.
Opěrný bod Klárov pokrýval prostor před stanicí metra Malostranská, na Karlově náměstí byl umístěn bod Karel. Celkem bylo po Praze umístěno několik desítek sledovacích bodů. Přestože sloužily k takzvanému trasování sledovaných objektů, kterými byli západní diplomaté i českoslovenští disidenti, dostali se do hledáčku StB i náhodní chodci.
Podívejte se na výpovědi přímých účastníků sledování StB.
„Velvyslanectví a rezidence diplomatů z tzv. „nepřátelských zemí“ byly podrobeny několikastupňové kontrole, kromě prostorových a telefonních odposlechů, především té ze strany Správy sledování. Před velvyslanectvími velkých zemí stál celý den příslušník Správy sledování oblečený do uniformy praporčíka Veřejné bezpečnosti,“ píše Blažek.
Věděli jste o skrytých kamerách StB?
Cílem byl monitoring osob, které velvyslanectví navštívili. Jak z pevných opěrných bodů, tak z fyzického sledování jednotlivých osob se zachovaly statisíce fotografií, které kromě jiného skvěle dokumentují atmosféru doby.
Chybička se vloudí
Během sledování podpraporčík Vladimír Šálek fotografoval sledované objekty a z konspiračních důvodů musel vejít do telefonní budky a tvářit se, že telefonuje. Pak odešel, ale maskovaný fotoaparát tam zapomněl. I když to zjistil poměrně záhy a do budky se vrátil, ani uvnitř, ani v okolních odpadkových koších ho nenašel, takže mu nezbylo nic jiného, než se přiznat. Trapas zůstal zaznamenán v úředním záznamu ze dne 3. listopadu 1988.
Dnes naprostá většina Pražanů nemá tušení, kde všude měla komunistická politická policie své „oči“, kterými sledovala vlastní občany i zahraniční návštěvníky či diplomaty. Faktem je, že i když studená válka odezněla, doba špionů nezmizela. V roce 2021 Česko vyhostilo 18 ruských špionů, jednoho stáhla ruská strana. Jednalo se o příslušníky ruských tajných služeb GRU a SVR s rodinami. „Celkem odletělo 62 lidí včetně 28 dětí,“ informoval tehdy Jan Horák ze serveru Aktualne.cz.
Závěrečnou pointou je, že nedaleko míst původně skrytých kamer jsou dnes veřejně viditelné kamery monitorující dopravu či bezpečnost. Záznamy pak policie může použít jako důkaz při případném řízení.
