V severské mytologii je Valhalla síň padlých, něco jako vikingský ráj. Síň Odina, nejvyššího boha v Ásgardu, kam za doprovodu valkýr přicházejí padlí bojovníci, kteří se zde oddávají nekonečným bojům a oslavám.
Antický chrám jako vzor
Walhalla, která se vypíná na břehu Dunaje v Bavorsku, kousek od Regensburgu připomíná spíš antický chrám. Podobnost to je překvapivá, ale zcela záměrná, architekt Leo von Klenze se při stavbě této památky inspiroval starověkým modelem a postavil skutečně působivou mramorovou budovu,125 metrů dlouhou, 55 metrů vysokou.
Jak zvednout sebevědomí národa
Stavbu mu zadal král Ludvík I. Bavorský, který se tu nechtěl klanět bohům, ale německým hrdinům. Myšlenka se zrodila v hlavě Ludvíka, tehdy ještě korunního prince, v roce 1807, když byl svědkem triumfálního tažení napoleonských armád. Chtěl vybudovat pamětní místo, kde by měly být uctívány zasloužilé německy mluvící osobnosti (žen tu je zatím jen 13, ale ještě je čas na nápravu). Pod vlivem historika Johannese von Müllera, který také provedl počáteční výběr osobností, které měly být oceněny, zvolil jméno Valhalla s odkazem na stejnojmenný ráj válečníků v germánské mytologii.
Podnikněte prohlídku bavorské Walhally
Skvost z mramoru
Stavbou budovy pověřil svého oblíbeného architekta, Leo von Klenze, jednoho z nejvýznamnějších klasicistních stavitelů 19. století. Základní kámen byl položen v roce 1830 a už o dvanáct let později, 18. října 1842, byla obří mramorová Walhalla slavnostně otevřena. Klenze v budově zkombinoval slavný Parthenón na athénské Akropole z 5. století před naším letopočtem s dalšími historickými motivy a spojil je s moderními výdobytky současné stavební technologie v samostatné architektonické dílo.
Busty kam se podíváš
Chrám je zevnitř i zvenčí obložený mramorem a tyčí nad obrovskou stupňovitou spodní stavbou, ve které se původně měla nacházet jakési Síň očekávání s bustami lidí, kteří budou v budoucnu uctíváni. Na čekatele nakonec nedošlo, zato v samotné Walhalle jsou seřazeny busty a pamětní desky německy mluvících osobností, které vybral Ludvík I. a jeho rádci. Nesmírně zajímavá sbírka panovníků, generálů, vědců a umělců, kteří byli v 19. století považováni za příklad úspěšného německého člověka.
Nad bustami je figurální vlys od Martina von Wagnera, který zobrazuje poněkud zidealizovanou historii germánských kmenů od prvních přistěhovalců až po christianizaci v raném středověku.
Stále přibývají
Od roku 1962 bylo původních 96 bust doplňováno v intervalech pěti až sedmi let, dnes jich je 132. Výběr osobností vhodných k ocenění provádí Bavorská rada ministrů na doporučení Bavorské akademie věd a humanitních věd.
Došlo i na Čechy
Sbírka uctívaných osobností je nesmírně pestrá a zajímavá. Především se nejedená pouze o německé velikány, v podstatě šlo o kohokoliv úspěšného, který německy mluvil nebo měl vazbu k Německu. Vedle Fridricha I. Barbarossy tu je třeba Wolfgang Amadeus Mozart, Peter Paul Rubens, Albert Einstein nebo Kateřina Veliká. Samozřejmě nechybí ani náš Karel IV., Marie Terezie a místo se našlo i pro moravského přírodovědce Řehoře Jan Mendela a malíře Rafaela Mengse, jenž se narodil v Ústí nad Labem.
Nejlépe lodí
K Walhalle vede z obce Donaustauf silnice, ale mnohem impozantněji stavba působí z Dunaje. Výletní lodí se dá dojet až ke břehu, ze kterého vzhůru k památníku stoupá kaskádovitě na čtyři stovky schodů. Od Walhally je pak neskutečný výhled na okolní krajinu a tok Dunaje. Pokud se vám podaří zažít zde západ slunce, bude to zaručeně zážitek na celý život.
