Člověk se délku závislosti na rodičích absolutně vymyká ostatním primátům. Nejde teď ani o extrémy, kdy mladí mužové ještě ve třicítce využívají výhod „mamahotelu“, jako spíš o fyzické dospívání. Nám nejbližší příbuzný, šimpanz bonobo, fyzicky i pohlavně dospívá okolo osmého roku života, samice mohou poprvé rodit ve 12 letech. V zajetí se dožívají až 40 let, ovšem v přírodě bude jejich délka života kratší.
Když to srovnáme s člověkem, který se závislosti na rodičích zbavuje zhruba kolem dvacátého roku života (často to záleží to na délce a typu studia), tak vychází lidská mateřská péče náročnější. Teorií, proč je člověk tak dlouho v mateřském „hnízdě“ existuje celá řada teorií. Nové objevy lebky jedenáctiletého dítěte, která je stará 1,77 milionu let, může dát alespoň částečnou odpověď.
V tomto případě jsou zajímavé zuby, jejich sklovina (dentin) pravidelně přirůstá a podobně jako letokruhy u stromu po sobě zanechává stopy růstu. Navíc je extrémně stabilní, takže přetrvá i miliony let. „Zuby tvora rodu Homo prodělaly během prvních několika let života opožděný vývoj jako u moderních lidských dětí. Pak nabrali další růst podobný lidoopům,“píše Alexa Robles-Gil ve Smithsonian Magazine. Lidé vyrůstají v extrémně složitém sociálním prostředí a možná právě vývoj mozku a „výuka žití“ v takovém světě vyžaduje delší dětství. A právě lebka jedenáctiletého hominida naznačuje čas, kdy u rodu Homo mohlo začít existovat opožděné dětství.
Zuby jako důkaz
„Nově zkoumané zuby byly nalezeny v roce 2001 a byly zachovány natolik dobře, že tým byl schopen pořídit rentgenové snímky jejich růstových linií. Prostřednictvím tohoto zobrazení vědci studovali, jak se různé zuby formovaly a vyvíjely během života mladého člověka,“ píše Robles-Gil. Když vědci porovnali růst zubů s růstem moderních lidí a jiných velkých lidoopů, tak se ukázalo, že zkoumaný chrup je někde uprostřed. Zprvu zuby rostly jako u moderního člověka a pak podle růstových linií zrychlil podobně jako u šimpanze. K dentální zralosti by došlo kolem 12 až 13,5 let, jenže v to době už byl nalezený tvor mrtvý.
Podívejte se na růst zubů jedince z Dmanisi.
Co je na tomto objevu vyčteném ze zubů tak fascinující? Odpověď přináší studie publikovaná v prestižním časopisu Nature. „Lidský život se vyznačuje delším obdobím nezralosti, během něhož dochází k rozporu mezi mozkovým a somatickým růstem. Předpokládá se, že tento způsob ontogeneze je nezbytný pro získání pokročilých kognitivních schopností v sociálně komplexním prostředí, zatímco mozek stále roste. Klíčové informace o tom, kdy a jak se tento vzorec vyvinul, lze získat ze zubů fosilních hominidů, protože vývoj zubů informuje o tempu životní historie. Zde ukazujeme, že k prvním evolučním krokům směrem k prodloužené růstové fázi došlo u rodu Homo nejméně před 1,77 milionu let, tedy ještě před výrazným zvětšením velikosti mozku,“ píše skupina pěti autorů, kteří se na studii podíleli.
Evoluce člověka je už relativně známá, ale stále se bádá nad jednotlivými dílky skládačky, celek, jemuž dnes říkáme člověk moudrý (Homo sapiens). A vědci jsou nadšeni jakýmkoliv zpřesněním, které může podpořit nebo vyvrátit některou z teorií, co dělá člověka člověkem, nebo jako v tomto případě, kdy k tomu došlo.
