Nejlepší místo, kde začít se studiem středoamerických kultur, je Národní antropologické muzeum v Mexico City. Obří sály věnované jednotlivým kulturám, jejich vývoji a důležitosti v regionu uvedou člověka v úžas. Toltékové, Zapotékové, Olmékové, Mayové, Aztékové. Jeden z exponátů je 24 tun těžký čedičový kámen, kterému se říká sluneční či kalendářní. Průměr kruhu je 358 cm, tloušťka 98 cm.
Dříve než Střední Ameriku začali mečem a neštovicemi drancovat evropští kolonizátoři, prosperovala na kontinentu celá řada vysoce vzdělaných kultur. Aztékové byly jednou z nich a kámen, jež byl později prohlášen za jejich „kalendář“, byl nalezený 17. prosince 1790 v blízkosti dnešní metropolitní katedrály pod dlažbou náměstí Plaza de la Constitución. Samotné Mexico City stojí na ruinách bývalého aztéckého města Tenochtitlánu. Bohužel se nezachovaly údaje o roku vzniku či autorovi „kalendářního“ kamene, dokonce i k jeho samotnému účelu se váže řada spekulací.
Je to kalendář?
Antropologické muzeum v Mexico City
Lidské tváře v muzejní projekci
Sídlí v moderní funkcionalistické budově ze skla a betonu, kterou navrhl kolektiv mexických architektů (Pedro Ramírez Vázquez, Ricardo de Robina, Jorge Campuzano a Rafael Mijares) a kterou v roce 1964 otevřel prezident země Adolfo López Mateos. Budova má celkem 23 místností o rozloze 79 700 m³. Kolem ní se rozkládá rozsáhlý komplex zahrad.
„Protože jednu ze soustředných kružnic tvoří symboly pro dvacet dní aztéckého kalendářního měsíce, byl disk krátce po jeho objevení nazván Kalendářním kamenem,“ píší autoři knihy Aztékové, říše krve a lesku, kteří zpochybňují, že by šlo o kalendář. Podle nich jde spíše o zápis historie Aztécké říše a predikce budoucnosti. Podle nich jsou „ozdobné drážky a obrazy zmapovaným osudem, kde je kromě dne označující počátek světa, uveden i jeho konec.“
Xiuhpohualli a a Tonalpohualli
Ovšem v jistém protikladu k tomu je skutečnost, že archeologové rozeznali na kalendáři dva způsoby měření času. Xiuhpohualli znamená „počet let“, což je občanský a zemědělský kalendář, a Tonalpohualli známý jako „počet dní“, používali hlavně aztéčtí kněží jako posvátný rituální kalendář. Aztékové totiž dělili čas na 52letá období nazývaná kalendářní kola. A přesně ta jsou na Slunečním kameni znázorněna. S největší pravděpodobností byl kámen uložen v některém z důležitých chrámů hlavního města a pravděpodobně přístupný pouze kněžím a vládcům. Jeden z kruhů se skládal ze symbolů 20 týdnů (každý týden měl 13 dnů) posvátného kalendáře a každý týden měl vlastní symbol: květina, déšť, nůž, zemětřesení, sup, orel, jaguár, rákos, tráva, opice, pes, voda, králík, jelen, smrt, had, ještěrka, dům, vítr, aligátor.
Podívejte se na Sluneční - kalendářní - kámen.
I mayistka a religionistka Zuzana Marie Kostićová tvrdí, že nešlo o kalendář a přidává teorii, že mělo jít o obětní desku. „Vzdor tomu, jak se kameni říká, ve skutečnosti o kalendář nejde – svou přezdívku získal proto, že jsou na něm vyobrazeny hieroglyfy dvaceti jmen dní sakrálního kalendáře a pěti kosmických věků, o kterých Aztékové věřili, že tento svět prodělal. Kámen však nesloužil jako kalendář už proto, že se z něj nedalo nikterak poznat, jaké je datum,“ tvrdí Kostićová. Ovšem tím se dopouští zajímavého zkreslení, přisuzuje aztéckému kalendáři gregoriánské vnímání času. Ovšem Aztékům možná nešlo o to vědět, který je přesně den či týden, ale v kterém období se aktuálně odehrává. Ať už o kalendář jde či nikoli, rozhodně jde o důležitý předmět aztécké civilizace, který pomáhá rozklíčovat jejich kulturu.
