Už jste někdy na svých cestách do české přírody zahlédli zlatohlávka? Zlatohlávek zlatý (Cetonia aurata), nejhojnější druh čeledi zlatohlávkovití v ČR. Malý lesklý drobeček, který na svém černém krovu i štítu odráží širokou paletu barev a nedorůstá víc než 2 cm, je krásný, ale africké druhy jej strčí s přehledem do kapsy a mohly by i doslova, kdyby nějaké měli...
Afričtí zlatohlávci jsou úplně v jiné lize
Druh Mecynorhina torquata je rozšířený po střední tropické Africe, kde po vyklubání přežívá v podobě až 50 g vážící larvy přibližně rok, aby se mohl jen na pár týdnů (max měsíců) proměnit na krásného obřího brouka. Larva se živí rostlinami, ale pokud si nedáte pozor při svém chovu, můžou pozřít i larvu druhou.
Jeho poddruh Ugandensis představuje snad nejpestřejší skupinu nejen s různorodým vzorem, ale také zbarvením. Ačkoliv dosahují ,,pouhých" 8,5 cm a jejich příbuzné goliáše dosahující o 4 cm více, řadí se stále mezi největší druhy, které v hmyzí říši předčí jen málo druhů. Po vyklubání z larvy brouci sbírají nektar z květů a nebo se na okvětních lístcích jen poflakují.
Brouci druhu Mecynorhina torquata jsou mezi chovateli velice populární, a to natolik, že například v Česku dochází k častému míšení a vytváření nových variací nebo poddruhů. Ale řekněte sami - může se takový krasavec vůbec někomu hnusit?
