Na jezeře Berryessa v údolí Napa v Kalifornii, které je uměle vytvořeno přehradou Monticello, můžete najít otevřenou šachtu „The Glory Hole". Šachta, jež se spouští na okraji jezera kolmo dolů do jeho hloubek, vytváří při přelití na hladině magický úkaz. Voda mizející ve 22 m širokém kruhu vyvolává pocit černé díry, která lidi fascinuje i děsí. Pravda je však mnohem obyčejnější.
Při budování přehrady v úzkém kaňonu neměli stavitelé místo na klasický šikmý kanál pro regulaci hladiny vody, proto v 60. letech, kdy přehradu budovali, stavitelé rozhodli zvolit jinou metodu. Šachta vede kolmo dolů přibližně 61 metrů, než se stočí o devadesát stupňů a žene vodu do řeky. Hladina musí vyšplhat alespoň do výšky 134 metrů, aby se odtok využil. Letos se po pěti letech poštěstilo a hladina vystoupala nad minimální úroveň. Voda ovšem přetékala jen slabě. Mnohem silnější proud letos lidé zachytili u jiné odtokové šachty typu Morning Glory, jak jsou pojmenovány na počest čeledi svlačcovitých, v Oregonu u přehrady Owyhee.
The Glory Hole není jen na záchodech
Pojem „The Glory Hole", který je spojován převážně s anonymním pohlavním stykem, sahá do historie mnohem dále než jen do minulého století. Původně termín označoval buď průchod slunečního paprsku skrze mraky, nebo speciální pec pro skláře. Úkaz slunečního paprsku se často považoval za Boží znamení nebo zjevení, kterým se Bůh snaží člověku něco sdělit.
Proč termín začali užívat také skláři, je stále záhadou. Někteří, kdo s pecemi pracují, tvrdí, že by to mohla souviset s paprskem světla. Sklářská továrna je totiž obyčejně plná prachu, a když se pec otevře, vytvoří to podobný efekt jako paprsek slunce. Jiní ale zase tvrdí, že při vkládání rozžhaveného skla vznikají odlesky podobné svatozářím na obrazech.
